Tato kniha mne zaujala na první pohled již svojí obálkou v jedné internetové soutěži. Do té doby jsem ani její autorku neznala.
Emma Donoghue píše stylem, který člověka zasáhne a nenechá ho klidným. Hlavní hrdinka chytrá a velice schopná zdravotní sestra Julie, je laskavá, rozhodná a lidská. Sama to v životě nemá jednoduché a přesto nebo právě proto, přistupuje ke svým pacientkám, rodičkám s pochopením, trpělivostí, ale i s odborností a zkušenostmi.
Každá z nás, která jsme si porod zažila, víme jak je takový přístup důležitý a nejednou se ho nedostává. A to všechno v době španělské chřipky, kdy je nedostatek zdravotnického personálu a rodičky se potýkají s nevyzpytatelnou chřipkou a personál s obrovskou únavou.
Kniha se odehrává v Irsku, které se potýká nejen se španělskou chřipkou, ale i jinými neduhy své doby. Chování církve, vlády, chudoba, špatné podmínky všude.
I když je děj zasazen do pouhých třech dnů, obsáhne většinu žhavých problémů té doby.
Román je velice opravdový, není to žádná romantická pohádka. Navíc v době, kdy se také potýkáme s neznámým virem po celém světě, najdete v knize hodně podobností s tím, co se děje dnes.
A v některých ohledech se za těch 100 let zase tak moc nezměnilo.
