Neplánované a autentické fotky rodinného výletu do bahnitého lesa
Je to už pár dní, co jsem si vymyslela, že by stálo za to se s celou mojí bandou vyfotit. Nějak mě to popadlo, chytla jsem se toho a nakonec jsem došla k názoru, že by to bylo i hezké překvápko, mít pěknou fotku pro manžela do práce, když už celou naši drzou rodinu živí.
Vyvěsila jsem prosbu na jednu stránku na Facebooku, kde se zdržují další, více nebo méně, drzé maminky, s tím, že bych chtěla fotky. Ale ne takové ty profesionální za několik tisíc, kde se fotí vaše noha a dítěte noha. Dále vaše bota a dítěte bota a hřeb večera je to, že dítě, samozřejmě ideálně holčičku navlíknou do asi padesáti šatiček s různými pozadími – teď nemyslím zadek – a to je to velké umění. Tyhle fotky mě nebaví a nudí, mají je všichni, a všechny jsou skoro stejné. Samozřejmě ta s vaším děťátkem, je ta nejkrásnější, ale jinak, přiznejme si to, není to nic moc kreativita a když už vidíte desáté mimino válející se obalené nějakými chloupky nebo s růžovou korunkou, je to fakt moc.
Tímto si dovolím odbočku, protože jsem si všimla stejného trendu u profesionálních fotografů a těhotných žen. Asi je to pravidlem, ale musí být foto s botičkami na břiše, to dá rozum, že co nejmenší velikostí. Pak nesmí chybět manželovy či partnerovy ruce na břiše a to hlavní, odhalený pupek s velkým množstvím strií na závěr. Tímto nechci nikoho urážet, můj břich byl taky velký a strií jsem si odnesla nepočítaně, ale že bych si je potřebovala fotit? Na to jsem asi málo drzá.¨
No zase jsem hrozně odbočila a musím se vrátit k tématu a trochu to zkrátit. Ozvala se mi velmi milá paní, shodou okolností také s pejskem a se zdravým rozumem. Sice sraz byl trochu na rychlo, takže jsem si na focení nejen zapomněla rtěnku a Lukáškovy botičky, ale také jsme všichni dorazili do vojenského areálu značně bahnití a udýchaní, ale to vem čert. Naše rozcuchy jsem taky pustila z hlavy. Fotili jsme, jak to jen šlo, jen tak, jako by se nic nedělo, žádná instalace, převlékání a focení nožiček a bot, bylo to prostě jako fajn výlet. Focení bylo příjemné, a shodou okolností i se spadlými listy tak trochu listopadové, jako měsíc, ve kterém je můj mrňous narozen. Tímto chci ještě jednou poděkovat naší fotografce, i když ne profesionálce, ale velmi milé dámě, která ještě ke všemu své dítě nosí, ne jen vozí v kočárku, proto má mé další sympatie.
A co z toho vyplývá? Nemusíte mít velké peníze, kila make-upu a tisíce převleků, abyste sobě a svým blízkým udělali radost hezkými fotkami. Stačí mít nadšení, tlačit kočárek bahnem do lesa a najít někoho milého s kvalitním funkčním foťákem a nic víc nepotřebujete. Takže maminky, pokud nejste v balíku, neplačte, hezká radost se dá udělat i z ničeho nic, během hodinky s miminem, co má poškrábanej obličej, a s matkou, co má vyvrknutej kotník… jo a samozřejmě abych nezapomněla i se psem, co chvíli nepostojí, takže ho na foto ani neodchytíte.
Díky paní fotografce! S fotkami jsem nad míru spokojená, nejen já, ale celá naše rodina.
A jak jste se vy kdy fotili, jak to šlo a jak to dopadlo? Líbí se vám ta naaranžovaná fota nebo jste raději za přirozenost, i když to není tak modelkovské a vyumělkované? Oboje má něco do sebe, ne?
Zdroj foto:Pixabay.com
