Už je to nějaký ten pátek, co jsem začala poprvé přemýšlet o tom, že bych zkusila jízdu na koni. V naší rodině nikdo nejezdil a mě tato disciplína zaujala natolik, že jsem se rozhodla ji vyzkoušet. Jaké bylo moje “poprvé” a co jsem si z ježdění nakonec odnesla?
Abych byla naprosto upřímná, jízda na koni mě nikdy v životě nebrala. Měla jsem raději akční a mnohdy i bojové sporty, které donutí člověka vydat ze sebe maximum. Proto jsem se pár let věnovala šermu a později i lehčí formě kick boxu.
Ačkoliv mě tyhle sporty bavily, musela jsem je z různých důvodů nechat. Tím nejdůležitějším byl ale bezesporu fakt, že jsem si vlivem šermu mírně pochroumala koleno.
I přesto, že nejsem žádný velký fanatik si na sebe čas od času najdu chvilku, kterou věnuji nejrůznějším druhům pohybu. Vyzkoušela jsem jógu, základy baletu i posilování vahou vlastního těla (jehož účinky hodnotím jako nejlepší).
Pořád jsem ale hledala něco, co není jako sport úplně obvyklé. Částečně proto, že chci zkoušet něco nového. A z části i proto, že mě nebaví dělat sporty, jako dělají všichni ostatní. Rok se s rokem sešel a mě najednou myšlenka na koňský hřbet nepřišla úplně tak zlá. Našla jsem správnou parťačku, která má už s ježděním na koni zkušenost a vydaly jsme se společně do terénu.
Cesta na ranč
V den, na který jsme měly zarezervovanou vyjížďku s instruktorem pekelně pršelo. (A to i přesto, že v jiné dny bylo krásně teplo a slunečno.) To nás ale neodradilo a vydaly jsme se na ranč. Ten, který jsem vybrala je relativně blízko městského centra a nabízí možnost hodinové jízdy na koni s doprovodem zkušených instruktorů.
Ranč jsme našly poměrně snadno. Nevadilo ani to, že jsme se dostavily zhruba o půl hodiny dřív před plánovaným začátkem. Kupodivu se nás na projížďku vydalo docela dost. Jednalo se o mix zkušených i nezkušených děvčat. Oblékly jsme si pláštěnky a nepromokavé kabáty, na hlavu jsme si nasadily obligátní helmu a čekaly jsme na přidělení koně.
Práce s koněm
V tento moment to začalo být zajímavé. Byl mi přidělen kůň se jménem Matthew, jehož barva se krásně doplňovala s barvou mých vlasů. (Náhoda?) Ačkoliv nevím bohužel přesně, co je Matthew za typ koně, jisté bylo, že se jedná o chlapáka s vlastní tvrdou hlavou. (Štěstí.) Že to s ním možná nebude úplně snadné se ukázalo v momentě, kdy na dvorku ranče odmítal následovat mé pokyny. (Zhruba v ten moment mi hlavou proběhla myšlenka “Pane bože, jak to zvládnu?”)
Nebyl ale prostor nad tím přemýšlet. Instruktorka nám ukázala správné držení otěží a základní pokyny k ovládání směru a rychlosti jízdy. Speciálně mě pak sdělila, že mám být na svého koníka trochu přísnější.
Nakonec jsme se seřadily za sebe a vyjely jsme vstříc zážitkům.
Jízda
Vydaly jsme se do lesa. Instruktorka vedla prvního koně s ne příliš zkušenou jezdkyní. Já jela asi třetí v pořadí. A za mnou jela moje zkušená kamarádka. To znamenalo, že v případě nutnosti nebyla pomoc daleko.
Matthew se na začátku jízdy pokoušel testovat můj postřeh. Hlavně tím, zda ho nechám pást se na louce, která přiléhala k lesu. Jakmile zjistil, že tudy cesta nevede (a když jsem našla vhodnou polohu pro sed v sedle), vcelku bez větších potíží se mnou procházel celým terénem. A to i přesto, že jsme jely po lesních cestách do kopce a z kopce.
V jeden moment jsem cítila vychýlení z rovnováhy. Těžko říct, zda to kůň poznal, nebo se jednalo o náhodu, ale sám od sebe zastavil a nechal mě se srovnat do lepší pozice. (Kamarádka to posléze komentovala tak, že při pohledu zezadu jen čekala, kdy z toho koně spadnu.)
Vše probíhalo v pořádku až do posledních několika málo minut před koncem projížďky. Instruktorka nám řekla, že koně se budou chtít pást i ve chvíli, kdy nemají. A že pokud se k tomu bude schylovat, máme hlavu koně zvedat nahoru. Můžu vám říct, že ve chvíli, kdy se Matthew rozhodl pást (a už měl hlavu dole) a já nebyla schopná ho dostat zpátky do latě mě trochu polilo horko. Hlavně proto, že jsem čekala, že se mě můj kůň každou chvilku zbaví. 😀
Naštěstí se v ten moment paní instruktorka rozhodla, že koníka chvilku povede. Po několika málo metrech se kůň srovnal a po jeho puštění instruktorkou už vše fungovalo opět v pořádku. Náš příjezd na ranč tedy proběhl bez komplikací.
Jakmile jsem sesedla z koně, ještě jsem ho trochu pomazlila a pochválila ho za dobrou práci. (Nejsem přece tyran.)
Úplně promočené a zmrzlé jsme se pak s kamarádkou vydaly zpět do města.
Efekty na těle
Krom mírné bolesti rukou v místech, kde držíte otěže se připravte na to, že vás bude pěkně bolet vaše ctěné pozadí. Druhý den od jízdy také znatelně pociťuji mírné natažení svalů ve středu těla. Za sebe můžu říct, že i když se to nezdá, jedná se o sport, kterým lze opravdu něčeho dosáhnout. (Zvlášť, pokud se dělá pravidelně.)
Závěr
I když byla práce s koněm chvílemi náročná, jsem ráda, že jsem našla odvahu to vyzkoušet. Kůň není auto ani motorka. Má vlastní pocity a hlavu. Takže to znamená, že občas dělá věci svým vlastním způsobem.
Paní instruktorka nás nakonec všechny pochválila. Nikdo se nezasekl na tom nejtěžším úseku (na louce) a zdálo se, že každému koni sedla povaha jeho jezdce. Což je základním kamenem úspěchu.
A co vy? Jezdily jste někdy na koni? Případně – chtěly byste si to někdy vyzkoušet?
Zdroj obrázků: Unsplash.com (Protože pořád jen pršelo a pršelo.)
V tento moment to začalo být zajímavé. Byl mi přidělen kůň se jménem Matthew, jehož barva se krásně doplňovala s barvou mých vlasů. (Náhoda?) Ačkoliv nevím bohužel přesně, co je Matthew za typ koně, jisté bylo, že se jedná o chlapáka s vlastní tvrdou hlavou. (Štěstí.) Že to s ním možná nebude úplně snadné se ukázalo v momentě, kdy na dvorku ranče odmítal následovat mé pokyny. (Zhruba v ten moment mi hlavou proběhla myšlenka “Pane bože, jak to zvládnu?”)
Nebyl ale prostor nad tím přemýšlet. Instruktorka nám ukázala správné držení otěží a základní pokyny k ovládání směru a rychlosti jízdy. Speciálně mě pak sdělila, že mám být na svého koníka trochu přísnější.
Nakonec jsme se seřadily za sebe a vyjely jsme vstříc zážitkům.
Jízda
Vydaly jsme se do lesa. Instruktorka vedla prvního koně s ne příliš zkušenou jezdkyní. Já jela asi třetí v pořadí. A za mnou jela moje zkušená kamarádka. To znamenalo, že v případě nutnosti nebyla pomoc daleko.
Matthew se na začátku jízdy pokoušel testovat můj postřeh. Hlavně tím, zda ho nechám pást se na louce, která přiléhala k lesu. Jakmile zjistil, že tudy cesta nevede (a když jsem našla vhodnou polohu pro sed v sedle), vcelku bez větších potíží se mnou procházel celým terénem. A to i přesto, že jsme jely po lesních cestách do kopce a z kopce.
V jeden moment jsem cítila vychýlení z rovnováhy. Těžko říct, zda to kůň poznal, nebo se jednalo o náhodu, ale sám od sebe zastavil a nechal mě se srovnat do lepší pozice. (Kamarádka to posléze komentovala tak, že při pohledu zezadu jen čekala, kdy z toho koně spadnu.)
Vše probíhalo v pořádku až do posledních několika málo minut před koncem projížďky. Instruktorka nám řekla, že koně se budou chtít pást i ve chvíli, kdy nemají. A že pokud se k tomu bude schylovat, máme hlavu koně zvedat nahoru. Můžu vám říct, že ve chvíli, kdy se Matthew rozhodl pást (a už měl hlavu dole) a já nebyla schopná ho dostat zpátky do latě mě trochu polilo horko. Hlavně proto, že jsem čekala, že se mě můj kůň každou chvilku zbaví. 😀
Naštěstí se v ten moment paní instruktorka rozhodla, že koníka chvilku povede. Po několika málo metrech se kůň srovnal a po jeho puštění instruktorkou už vše fungovalo opět v pořádku. Náš příjezd na ranč tedy proběhl bez komplikací.
Jakmile jsem sesedla z koně, ještě jsem ho trochu pomazlila a pochválila ho za dobrou práci. (Nejsem přece tyran.)
Úplně promočené a zmrzlé jsme se pak s kamarádkou vydaly zpět do města.
Efekty na těle
Krom mírné bolesti rukou v místech, kde držíte otěže se připravte na to, že vás bude pěkně bolet vaše ctěné pozadí. Druhý den od jízdy také znatelně pociťuji mírné natažení svalů ve středu těla. Za sebe můžu říct, že i když se to nezdá, jedná se o sport, kterým lze opravdu něčeho dosáhnout. (Zvlášť, pokud se dělá pravidelně.)
Závěr
I když byla práce s koněm chvílemi náročná, jsem ráda, že jsem našla odvahu to vyzkoušet. Kůň není auto ani motorka. Má vlastní pocity a hlavu. Takže to znamená, že občas dělá věci svým vlastním způsobem.
Paní instruktorka nás nakonec všechny pochválila. Nikdo se nezasekl na tom nejtěžším úseku (na louce) a zdálo se, že každému koni sedla povaha jeho jezdce. Což je základním kamenem úspěchu.
A co vy? Jezdily jste někdy na koni? Případně – chtěly byste si to někdy vyzkoušet?
Zdroj obrázků: Unsplash.com (Protože pořád jen pršelo a pršelo.)
Krom mírné bolesti rukou v místech, kde držíte otěže se připravte na to, že vás bude pěkně bolet vaše ctěné pozadí. Druhý den od jízdy také znatelně pociťuji mírné natažení svalů ve středu těla. Za sebe můžu říct, že i když se to nezdá, jedná se o sport, kterým lze opravdu něčeho dosáhnout. (Zvlášť, pokud se dělá pravidelně.)
