Před pár týdny jsem si konečně mohla na pomyslném seznamu toho, kam se rozhodně chci podívat, mohla odmáznout návštěvu na Okoři. Zříceninu hradu jsem sice viděla několikrát, to, když se v podhradí konal nějaký festival, ale tehdy jsme se nikdy na prohlídku hradu nedostali.
Letos byly až na výjimky všechny velké festivaly zrušeny a tak jsme v rámci podpory domácího turismu vyrazili na výlet právě sem.
Okoř je zřícenina hradu, která se nachází v západní části stejnojmenné obce Okoř, zhruba 15 km severozápadně od centra hlavního města Prahy. Od roku 1965 je chráněn jako kulturní památka. Po zaplacení vstupného (90 Kč dospělá osoba) jsme obdrželi na pokladně naskenovaného průvodce a pak jsme se již sami, dle svých chutí mohli pohybovat v hradním areálu.
Hrad byl podle archeologických průzkumů vystavěn v druhé polovině 13. století. První písemná zpráva pochází až z roku 1359, kdy ho získal bohatý měšťan (patricij) Starého Města pražského František Rokycanský. Ještě před tím byl hrad výrazně goticky přestavěn. Rodina Rokycanských zde zůstala téměř 50 let, pak se hrad dostal do držení jiných měšťanů z Prahy.
V roce 1421 se hradu bez boje zmocnili husité. V první polovině 15. století pak byl znovu přestavěn. V 16. a 17. století se stal majetkem významného panského rodu Martiniců. Hrad byl pak velmi poškozen během třicetileté války.
V roce 1773 po zrušení jezuitského řádu papežem Klementem XIV. dal správce hradu však strhnout střechy a materiál začal rozprodávat. Tím odstartovala přeměna hradu v malebnou zříceninu. Kolem roku 1800 se kvůli neúdržbě zřítila polovina mohutné velké věže. V 19. století se na hradu nacházela též nouzová obydlí chudiny a hrad se stal cílem řady turistů či malířů.[5] Koncem 20. století se hrad dostal do majetku obce Okoř, jež ho nyní zpřístupňuje návštěvníkům.
Po prohlídce hradu jsme si pak ještě chvíli poseděli v cukrárně, která se nalézá hned vedle pokladny.
