Jako liberecká rodačka nemohu opomenout ve výčtu výletů i zdejší zoologickou zahradu. Však kolikrát zde člověk, již od doby svého útlého dětství, byl. Za ta léta se mnohé změnilo, ale to, že je zde krásně, to platí pořád.
Zoologická zahrada v Liberci je nejstarší zoologická zahrada v České republice. V jejím 13 hektarovém areálu je chováno více než 170 druhů zvířat. V zatím nejúspěšnějším roce 1989 ji navštívilo přes 460 000 osob. Mezi jejími největšími lákadly jsou bílí tygři a lachtani.
Prvním krokem k založení budoucí zoologické zahrady byla činnost tehdejšího Ornitologického spolku pro severní Čechy (Ornithologischen Verein für Nordböhmen). Jeho členové založili nejprve 2. července 1895 Geflügelpark (jakýsi ptačí koutek) a později také voliéru v městském parku přístupnou veřejnosti (1904). Dalším rozšířením tohoto areálu bylo vysazení labutí na nedalekém Jezírku a zřízení ohrady pro srnčí zvěř na blízké louce. Centrem areálu se stal dřevěný domek v tyrolském slohu, zvaný Čapí hnízdo, přenesený sem stavitelem Alfredem Hübnerem z Německo-české výstavy roku 1907. Kolem něj se areál postupně rozrůstal, až se začalo uvažovat o jeho přeměně v malou zoologickou zahradu. Tato snaha ztroskotala v průběhu první světové války na nedostatku finančních prostředků.
Po válce byla zahrada v dezolátním stavu a rychle střídala ředitele, než našla zachránce v roce 1954 v Jiřím Badalcovi. Ten ji začal orientovat spíše na ohrožené druhy, čímž ji také odlišil od ZOO Praha. Do roku 1975 už byla liberecká ZOO posílena o pavion paviánů, šimpanzů, lachtanů a slonů. V roce 1984 přibyl pod dalším ředitelem Jiřím Janečkem i pavilon dravého ptactva. Ten doteď patří k největším lákadlům, hned po vzácných bílých tygrech, kteří našli domov v Liberci v roce 1994 po přesunu ze švédské Eskilstuny. Jednou z nejnovějších renovací se v roce 2004 stal nový bazén pro lachtany.
Další výjimečností liberecké Zoo jsou takini čínští, kteří našli svůj nový domov v Liberci v roce 2002 po přesunu ze Zoo Peking. Rodina zvířete, pocházejícího z horské oblasti Himalájí, se od té doby rozrostla o dalších sedm členů. Za zmínku stojí i liberecká sbírka dravců, především pak orlosup bradatý a orel královský.
