Bývalá brdská železářská obec, založená v roce 1565 u rybníků vybudovaných v polovině 16. století, získala své jméno zřejmě podle zpracování železné rudy, která se ve stoupách rozmělňovala na padrť. V okolí stávaly vysoké pece na tavení železa, hutě a několik hamrů, poháněných vodou z Horního a Dolního Padrťského rybníka.
Poslední hamr na Padrti zakončil své fungování v roce 1867. V 19. století obec svým umístěním v přírodní scenérii a podhorským charakterem lákala množství turistů. Oblíbeným cílem byl hostinec „U rybníka“, kde se konaly taneční zábavy. Nájemci byli František Tichý, Karel Tichý a Josef Felt. Další hostinec se jmenoval „U Nováků“ a nacházela se zde stanice Klubu českých turistů a letní kuchyně pro turisty tzv. lufťáky. V létě na Padrť jezdila řada slavných osobností jako např. spisovatelka Růžena Jesenská, básník Karel Toman, a Vladimír Holan a divadelní herec Eduard Vojan.
V roce 1896 měla obec 529 obyvatel, v roce 1952 už jenom 145.
V roce 1941 bylo rozšířeno území brdské vojenské střelnice a obyvatelé vystěhováni. Zůstat směli pouze dřevaři z okolních vesnic, kteří museli pracovat pro německou lesní správu.
Po válce se obyvatelé vrátili obnovit znovu svoji zpustošenou vesnici, ale už v roce 1949 byla obec včleněna do nově vzniklého Vojenského újezdu Brdy a o tři roky později (1952) opět vysídlena. Všechna stavení byla vojskem Československé lidové armády srovnána se zemí a obec přestala existovat.
