Do začátku 20. století protékala Komořanským jezerem, to však bylo v důsledku důlní činnosti roku 1835 uměle vysušeno. Pokračuje mosteckou pánví, otevřenou a bezlesou krajinou. Je největším přítokem Labe, do kterého se vlévá v Ústí nad Labem pod Větruší. Nejvýznamnějším přítokem Bíliny je říčka Srpina.
Informace pro vodáky:
Plavbu můžete začít obci Lbín, která je od silnice I. třídy č. 8 mezi Prahou a Teplicemi vzdálena 2 km. Ve Lbíně je kamenný most přes řeku a hned u něj je vhodné nástupní místo. Řeka je v tomto úseku vhodná i pro začátečníky, neboť klidnější místa se střídají s lehkými peřejemi, kde nehrozí žádné nebezpečí.
Bílina protéká otevřenou krajinou, kterou lemují louky a pole. Tento charakter se změní v Trmicích, kde řeka protéká továrním objektem a líně se plouží městem. Ještě nedávno byl v Trmicích nesjízdný jez, který byl ale zničen a v současnosti ho nahrazuje příjemná peřejka. Koryto je celou dobu 5 – 8 metrů široké a padlé stromy by se tu vyskytovat neměly. Celých 23 km není třeba nic přenášet. Jezů je na řece pomálu a nesjízdný není ani jeden. Celková doba plavby tohoto úseku trvá přibližně 5 hodin.
Krásný je ovšem poslední kilometr řeky, kde je to z hlediska přírodních krás poměrně slabší, ale zato vám tento nedostatek vynahradí svižné peřejky a vjezd do největší české řeky – Labe. Labe stačí přeplout na druhou stranu, kde se nachází ústecká čtvrť Střekov. V těchto místech koryto regulované není a je možno vystoupit a naložit lodě prakticky kdekoliv. Přístup vlakem i autem k Bílině je více než dobrý, jak železnice, tak silnice téměř věrně kopírují průběh toku. U řeky a ani v její blízkosti se v tomto úseku žádný kemp nevyskytuje a vzhledem k zarostlým a nepříliš pohostinným břehům nelze doporučit v okolí řeky tábořit.
Nejoblíbenější vodácké úseky Bíliny:
-
horní úsek: Rudolice – Obrnice: 2,4 km, obtížnost WW I
střední: Obrnice – Dolánky: 20 km, obtížnost ZWC
dolní: Dolánky – ústí do Labe: 26 km, obtížnost WW I
Paráda, Marcy 🙂