Již od střední školy, díky skvělé profesorce francouzštiny, je mou velkou “srdeční záležitostí” Francie. Od letošního roku se k ní přidala další vášeň – anglický venkov. Anglie nebyla na prvních místech mého cestovatelského seznamu, ale jak se říká, odříkaného největší krajíc. Vůbec se mi nechtělo odcestovat, vypadalo to, že vše je proti našemu odjezdu. Majitelka psího hotelu, který jsme měli domluvený pro našeho pejska si 3 dny před odletem zlomila nohu a narychlo jsme sháněli jiný hotel. Prasklo nám přední sklo na autě – nějak jsme museli na to letiště dojet. Nakonec jsme odletěli i přistáli v pořádku. Letiště v Birminghamu, město, jízda vlevo, rychle plující oblaka – vše ze mne spadlo a začala jsem si užívat. Byla jsem překvapená, že i v maličké vesničce, kde jsou jen jedny potraviny nechybělo starožitnictví, či spíše vetešníctví. Byla jsem mile překvapena a dojatá vřelostí, vstřícností angličanů. Okouzlily mne jejich domy. Za těch pár dní jsme nestihli zdaleka vše, ale Stonehenge a Oxford jsme nemohli minout. Všem, kteří se vypraví do Anglie doporučuji rnavštívit románské lázně Bath s jedinečnou atmosférou. Samozřejmě, odjet nešlo bez ochutnání klasik – chips and fish a cheesecake. A další “srdeční záležitost” je tady. Teď jen vzpomínám a sleduji ceny letenek. Plánujeme další cestu.
