TOHLE JE ČLÁNEK Z MÉHO BLOGU, O KTERÝ BYCH SE S VÁMI RÁDA PODĚLILA, BUDU MOC RÁDA, KDYŽ SE PODÍVÁTE A PŘEČTETE.
Zajímalo by mě, jak vidíte život na Novém Zélandu.
Lidi přijíždějí na Zéland s nějakým očekáváním a pravda je, že to, co tady můžete vidět asi jinde neuvidíte.
Momentálně po dvou měsících cestování a krásných zážitcích a úplně jiném životním stylu přemýšlím, kam dál?
Poslední dobou potkávám lidi, kteří jsou vyrovnaní se sebou, s tím, co dělají a jak žijí.
Jsou smíření s tím, že přijeli na Zéland a většinu doby budou pracovat na farmě, na sadu nebo někde v kavárně.
Já jsem nečekala, že tady najdu práci svých snů, nebo že peníze budou nekonečné, ale upřímně se nevidím další půl rok jen v práci deset hodin denně v každém počasí.
Nový Zéland bude pro mě místo, kam se už nikdy nepodívám a jsem rozhodně vděčná, že jsem tu mohla být.
Za minulý rok jsem navštívila Bali, Filipíny a Vietnam, kde jsem chvíli učila ve škole, ale vietnamská organizace práce je dosti mizerná a tak jsem odjela dřív, než jsem chtěla.
Nicméně na Bali se určitě plánuju vrátit a postupně dělám další plán cesty, kam se po Zélandu vydám.
Hodně lidí vás odsoudí, když jim řeknete, že tady nechcete strávit celý rok, protože podle nich jste vzala místo někomu jinému, kdo by tu rád byl.
Já to chápu, ale i pro nás, kdo chce cestovat a poznávat, je důležité mít možnost si na cestách vydělat peníze a věřím, že každý má možnost se rozhodnout sám, jak dlouho a kde bude svůj život trávit.
Ráda bych se podělila o to, jak to vidím na Zélandu já.
Když začnu u počasí na Novém Zélandu, myslím, že ani v Londýně jsem nezažila to, co tady. Ne jen, že z minuty na minutu se tady počasí změní ze slunečného dne na déšť, ale vítr, který je tady jsem asi nikde jinde nezažila.
Také oba ostrovy se hodně liší.
Pokud cestujete po jižním ostrově, kde třeba i několik hodin kolem Vás neprojede auto, na severním ostrově máte někdy přes město problém i projet.
Také lidé a jejich zvyky jsou úplně jiné.
Na jižním ostrově se často setkáte s tím, že si lidé nezamykají domy a auta a na severním ostrově máme pár ne zrovna hezkých zkušeností z kempů, kde jsme zůstávaly.
Mám smíšené pocity, abych byla upřímná.
Někdy na sadu mi přijde, že na nás koukají, jako na levnou pracovní sílu, což vlastně jsme, jen jsem nečekala, že i tady s námi budou takhle zacházet.
Nájmy se velmi liší asi jako v každé zemi a ve větších městech bych se bála žít, protože bych neušetřila ani korunu.
Pokud pracujete na sadu, přirozeně budete hledat ubytování, co nejblíž. A některé sady dokonce nabízí dopravu i ubytování, ale je to většinou v hostelech, kde máte pokoje s více lidmi.
Někteří taky žijí ve kempech zadarmo, aby ušetřili, ale nečekala jsem, že bude tak těžké najít ubytování. Proto jsme byly hodně překvapené, když jsme přijely a nevěděly, co dělat.
Až jeden den nám někdo poradil, abychom zkusily nástěnku v obchodě a tam jsme naše ubytování našly, i tak jsme ale v domě s dalšími šesti lidmi a někdy je to na hlavu.
Po zkušenosti v Londýně jsem říkala, že to už nechci zažít, už se nechci dělit o koupelnu nebo čekat frontu na záchod, ale je to tu zas.
Říká se, že cestování je opuštění komfortní zóny a poznání sama sebe.
To první je pravda. A to druhé?
Zatím nevím a možná právě proto nejsem připravená ještě zůstat nebo se usadit na delší dobu a moje srdce mě táhne někam jinam.
Tam kam to bude?
