Tak – teď sáhněte hluboko do paměti, do dětských let, kdy jste jezdily za babičkou na prázdniny na chatu, nebo si hrály přes léto na dvoře… A teď se posuňte o něco blíž, o pár let později, kdy Vás začaly bavit knihy. Která z Vás nečetla tu úžasnou prázdninovou knihu Robinson Crusoe? Která z Vás nesnila o tajuplném ostrově plného palem, sladkého ovoce, obklopeného azurovým mořem? Tuhle dechberoucí knížku jsem přečetla za jeden jediný den, když jsem u „babi“ zalezla pod lavici, nastlala jsem si tam deku a polštáře a nemohla se od knihy odtrhnout. Jen když mi babi podala bezovou šťávu a chleba namazaný máslem obložený sedmikráskami, byla jsem ochotná odlepit oči od čtení. Ale od té doby, co se mi tahle kniha vtiskla do paměti a do srdce… Od té doby jsem si nepřála nic jiného než vkročit do pralesa a alespoň na chvíli se cítit jako Robinson Crusoe.
 

Přála jsem si být v pralese, obklopená bujnou zelení a exotickými druhy zvěře. Stejně jako Robinson Crusoe

 
Až o deset let později se mi splnil sen, když jsem se společně s partou asi deseti lidí vydala v rámci pracovně pobytového tábora na Sumatru. Se svými krosnami jsme se vydali z poslední civilizace – vesnice Bukit Lawang, do srdce sumaterského pralesa, do tábora o několika chatkách na muřích nožkách, kde jsme měli strávit další dva týdny.
 

Říkala jsem si, jestli to zvládnu. Všude spousta hmyzu, slabý spánek, fyzicky hodně náročné výlety

 
Naším cílem bylo starat se o druhotný prales, to v praxi znamená, že jsme vyfasovali mačety a vydali se na pěšinky linoucí se kolem našeho tábora. Smyslem bylo, udělat tyto stezky schůdné pro Indoénsany, kteří se po nich vydávali, aby monitorovali pohyb zvířat a především aby je uchránili před pytláky, kteří tato zvířata loví. Endemity tohoto ostrova jsou například tygr sumaterský, slon sumaterský, nebo také nosorožec sumaterský (zvaný též jako sumatránský), který je nejmenším zástupcem svého druhu a zároveň druhým nejvzácněšjím. A teď si představte všechny ty Asiaty a čínskou medicínu, kterou má Sumatra hned za rohem. Víra v léčivé účinky drtě rohu nosorožců a dalších částí zvířat vede pytláky k drsným praktikám a postupnému vyhlazování těchto druhů.
 

Stopovali jsme zvířata. Někdy jsme neviděli dlouho nic, jindy jsme překvapením nemohli mluvit

 
Další dny jsme trávili opravou chaloupek, aby mohly dál sloužit těm, kteří se vydají konat tak záslužnou činnost a pomáhat přírodě. Nebo jsme se chopili kelímků s barvama a štětců a vydali se obnovovat značky na stromy pro snazší orientaci v lese. Postupně, pomalu, každým novým dnem se z nás stávala semknutější parta, která bedlivě a v tichosti sledovala své okolí. Naučili jsme se stopovat zoborožce (druh ptáka podobný tukanu) podle čerstvých slupek pod kmeny stromů, naučili jsme se rozeznávat překřikující se skupiny hulmanů, nebo gibony, kteří nás svým zpěvem budili každé ráno. Naučili jsme se být trpěliví a za odměnu jsme mohli pozorovat rezavé kožíšky majestátních orangutanů. Byla jsem dobrodruh, jako Robinson.
 

Lidé nevědí, čeho se dopouští. Jsou tak krátkozrací

 
A pak jsme se museli vrátit do civilizace. Zažila jsem šok. Po týdnech v pralese, kde jsme se postupně stali součástí lesa, jsem musela čelit realitě. Davy turistů ve vesnici Bukit Lawang se každý den vydávají na krátké procházky do pralesa, kde za úplatek, nějaké sladké ovoce, krmí orangutany, kteří si na lidskou přítomnost zvykli. Turisté hlučí, dupou, hlasitě si povídají, sem tam jim z kapsy ulítne papírek od bonbonu (pevně doufám, že omylem), krmí zvířata, fotí si s nimi selfie a také se cítí jako dobrodruzi. Ale nejsou jimi.
 

Po cestě jsem viděla zdecimovaný prales. Místo něj zbyly vypálené pole a plantáže palmy olejné

Největší šok jsem však viděla na cestách po Sumatře. Zaskočil mě pohled na vypálená pole nebo na nekonečné plantáže palmy olejné, které stály jako vojáci v řadách za sebou. V nekonečných řadách. Nejen že jsem na první pohled poznala, že je něco špatně, že to asi takhle nemá být. Logicky mi došlo, že v takovémto prostředí nemůže žít fauna pro Sumatru tak typická. Že tyto plantáže ubírají živočichům jejich domov, jejich přirozené prostředí. A pak jsem to viděla v číslech. Rok 2009 – Indonésie s Malajsií se podílela na světové produkci palmového oleje ve výši šokujících 85%. A od té doby společnosti nepřestávají rabovat tuto vzácnou přírodu, jediné místo, kde na jednom prostoru koexistují orangutani, nosorožci, sloni a tygři… Tohle místo, tento ráj, tenhle kousek přírody, kde se cítíte jako badatelé, jako v jiném světě… Tenhle kousek země se nám rozplývá před očima.
 
Každý z nás má šanci žít život podle svých pravidel. Aby měl ze sebe radost. A vracel přírodě to, co nám dává. I my můžeme přispět, každou malou volbou, každým rozhodnutím…
 

Zážitky z cest společně s mou zálibou ve psaní mě vedly k sepsání románu Láska z Bali. Něco o knížce si přečtete na www.slaskouniki.cz. Je to má verze Robinsonky a lovestory k tomu.