Areál opočenského zámku je jedinečným souborem památek, dokládajících způsob života, vkus i myšlení části české společnosti v průběhu pěti století. V zámku, obklopeném přírodně krajinářským parkem, jsou dochovány historické interiéry s bohatými sbírkami obrazů a zbraní.
Opočenské expozice lákají především rozsáhlou sbírkou historických zbraní. Zhlédnout lze práce renomovaných puškařů (Poser, Lebeda, Novotný, Procházka aj.), plátové zbroje šlechtické i žoldnéřské, kordy toledské či solingenské produkce, muškety, renesanční pistole, kolekci popravčích mečů, zbraně japonské, indické, indonéské, barmské a dalších mimoevropských kultur.
Colloredo-Mansfeldové soustředili na Opočno svou rodinnou sbírku obrazů. Její katalog z roku 1929 čítá 471 položek. Mezi díly zejména italské provenience najdeme kusy z dílen mistrů jako Andrea del Sarto, Francesco Solimena, Giacomo del Po, Andrea Vaccaro a dalších. Etnografická sbírka představuje exponáty od indiánských nebo afrických kmenů či trofeje exotické zvěře. Nechybí knihovna o 10.000 svazcích a bohaté vybavení historickým nábytkem v celé expozici.
Z historie zámku Opočno
První písemná zpráva o “oppidu” Opočně pochází z Kosmovy kroniky a vztahuje se k roku 1068. Prvními doloženými majiteli byli Drslavicové, kteří v místě původního dřevěného hradiště vybudovali gotický hrad. V době husitských válek bylo Opočno v držení Jana Městeckého, pro jehož protihusitské počínání bylo několikrát obléháno a roku 1425 dobyto a pobořeno. Zlatým věkem Opočenska bývá nazývána vláda bohatého rytířského rodu Trčků z Lípy (1495-1634), kteří jej učinili centrem svého rozsáhlého východočeského panství.
Výnosné hospodářství dovolilo Vilému Trčkovi navázat na stavební činnost svých předků a začít roku 1560 nákladnou přestavbu objektu v duchu severoitalské renesance. Poslední z rodu Trčků, Adam Erdman, byl roku 1634 zavražděn spolu s Albrechtem z Valdštejna a o rok později bylo Opočno postoupeno italskému rodu Colloredo (později Colloredo-Mansfeld). Ten jej vlastnil až do druhé světové války. Zámecký areál prošel počátkem 18. století barokními úpravami pod vedením architekta Alliprandiho.
