Slunečné podzimní paprsky přímo lákají k procházce a my jsme tentokrát jako svůj cíl zvolili Vyšehrad. Naposledy jsem na Vyšehradě se svým synem byla, když ještě chodil do mateřské školky a tenkrát jsme tam byli i s kamarádkou a s její dcerou. Byla to velká legrace, protože na místním dětském hřišti děti mezi sebou soutěžily, kdo vyleze výš na dřevěnou sochu Tety, Kazi, Libuše a Praotce Čecha. Když jsem šli nyní okolo, tak se syn tak lakonicky podíval a řekl : „Ty sochy se nějak zmenšily, ne? ”
Sochy se nezmenšily, ale to my jsme zase o pár let starší.
Podle pověstí nejstarší sídlo českých knížat, hradiště však vzniklo asi v polovině 10. století. Nabízí se zde jedinečné výhledy na Prahu a jeho parkový areál ukrývá architektonické poklady zahrnující románskou vzácnou rotundu sv. Martina, novogotický kostel sv. Petra a Pavla, národní pohřebiště Slavín a podzemní kasemata s originály některých barokních soch z Karlova mostu.
Z gotických památek se dochovalo obvodové zdivo strážní bašty (tzv. Libušina lázeň) a již zmíněné torzo brány Špička z Karlovy doby. Bašta zvaná Libušina lázeň byla předmětem romantické pověsti o tom, že se zde Libuše koupala se svými milenci a poté je shazovala skalní proláklinou do řeky. Z vysokého ostrohu, na němž stojí tato stavba, skočil podle pověsti do Vltavy kůň Šemík se zemanem Horymírem, kterého tak zachránil od popravy. Horymír se nesmířil s tím, že vladyka Křesomysl odmítl jeho žádost o zákaz dolování stříbra na Příbramsku, neboť lid zanedbával pole. Za vzpouru byl odsouzen k propadnutí hrdla. Šemík donesl Horymíra po skoku do řeky s vypětím všech sil do obce Neumětely, kde padl a kde je také pohřben. Horymírovi bylo po takovém divu odpuštěno.
Tentokrát jsme navštívili baziliku sv. apoštolů Petra a Pavla. Tato bazilika byla založena v 11.století prvním českým králem Vratislavem I. Název bazilika označuje čestný titul, který byl ve středověku udělován na základě přímého papežova svolení. Jde tedy o prestižní označení některých kostelů. Bazilika minor je navíc čestným titulem kostela, který je pod přímou patronací papeže. Jednou z nejcennějších relikvií, kterou v současné době bazilika vlastní, je lopatka sv. Valentýna. V kostele údajně také straší, například zde probíhají pravidelné půlnoční mše mrtvých.
Vyšehrad je také známý nejslavnějším pohřebištěm nejslavnějších osobností národa. Na zdejším hřbitově je pochováno více než 600 osobností české kultury a vzdělanosti. Ve východní části hřbitova se nachází Slavín, hrobka velikánů českého národa z roku 1890.
Toto je socha znázorňující pověst o Libuši a Přemyslovi od sochaře J.V. Myslbeka.
Podle pověsti je uvnitř Vyšehradu také jeskyně s uloženými poklady, mezi něž patří: stříbrný kůň, věnovaný knížeti Nezamyslovi horníky z Lipnice, Libušina zlatá žabka a zlatá kvočna s dvanácti zlatými vejci. Poklady prý jednou za sto let kvetou. Poklady hlídá český lev s dvanácti lvíčaty a čeká zde, až bude třeba jít Vyšehradu, který je symbolem české státnosti, na pomoc.
