1. Pečetidlo pražské univerzity (uloženo v archivu Univerzity Karlovy)
Pečetidlo pražské univerzity bylo zhotoveno hned v počátcích pražského vysokého učení. Klečící král český a římský podává oběma rukama svatému Václavovi složenou základní listinu s visutou pečetí. Po stranách postav je vpravo erb krále římského, vlevo krále českého a pod korouhví se znamením svatováclavské orlice je písmeno W (Wenceslaus). Opis stříbrného pečetidla v perlovcích gotickou majuskulou:
“SIGILLUM UNIVERSITATIS SCOLARIUM STUDII PRAGENSIS”
|
|
S pečetěmi se můžeme setkat u univerzit, ale rovněž u jejich jednotlivých fakult či studentských národů. U univerzitních pečetí lze najít podobnost s pečetěmi církevními. Jistě dosti svérázné a netypické je pečetidlo Univerzity Karlovy s fundátorskou scénou, na níž Karel IV. jako zakladatel univerzity předává zpečetěnou zakládací listinu zemskému patronu sv. Václavovi. Statuta či zakládací listina univerzity stanovovala, jak bude o pečetidlo univerzity pečováno. Bylo zvykem, že od počátku existoval velký typář univerzity a pečetidlo rektora. Pečeť představovala pro univerzitu prostředek ověřovací i uzavírací. Sloužila také k uzavírání listů, zaručovala tak příjemci, že obdrží list ve stavu, v němž byl odeslán, čili že nebyl nikým otevřen, čten či pozměněn. Pro uzavírání listů sloužily tzv. malé pečeti, sekrety a signety. Stejně jako ve městech a u cechů, tak i na univerzitách se pečetidla uchovávala v truhlici, k jejímuž otevření bylo často potřeba více klíčů různých osob. Současně se v ní nacházely cennosti, insignie, matriky, listiny. Do opatrování byla svěřena některému z kostelů. Pečetidla byla často vyzvedávána za speciálních ceremonií pravidelně v úřední dny nebo při zvláštní potřebě. Disponovat pečetidlem a uchovávat je směl na univerzitách některý z významných akademických hodnostářů (rektor, děkan, kancléř, univerzitní notář, direktor). Obvykle se používalo pět klíčů, jež opatrovali rektor a děkani jednotlivých fakult. Ti pak nosívali zavěšené pečetidlo na krku na zvláštní šňůře v univerzitních barvách nebo na řetězu. Pečetidla měly i jednotlivé národy univerzity. Ta byla rovněž náležitě opatrována a uschována v truhlici; od níž měli klíče prokurátor národa a druhý člen národa. Univerzity byly ve střídání typářů poměrně konzervativní, umělecky se jednalo o významná díla. Navzdory tomu celou dobu existence olomoucké univerzity se setkáváme nejméně se 45 typy pečetí; univerzitě však náležela asi polovina, kdežto ta druhá patřila pomocným institucím. Univerzity byly nejprve podřízeny církvi. Proto ikonografie – námět – pečetního obrazu je volena s rozmyslem a současně dosti koresponduje s církevní ikonografií. Jistě i mobilita univerzitních mistrů přispívala k jejich vývoji.
Zdroj:UK Praha
