Naším dalším italským výletním cílem byl pestrobarevný ostrůvek Burano.
Na ostrov se dostanete malým parníčkem přímo z Benátek, plavba trvá necelou hodinu a obzvláště když se na ostrov vydáte brzy ráno, návštěva se promění v neskutečně uklidňující zážitek. Nikde ani noha, cítíte atmosféru probouzejícího se rybářského ostrova, jen pomalu se probouzejí kavárničky na březích hlavního kanálu.
Burano se proslavilo výrobou krajek, ještě dnes můžete při troše štěstí zahlédnout nějakou tu stařenku, jak na zápraží svého domu háčkuje novou krajku. Ty se pak prodávají za velmi exkluzivní ceny, inu ruční práce je ruční práce.
Malebný ostrov nevelké rozlohy je vlastně seskupením několika menších ostrůvků, které jsou propojeny mosty. Žijí tu necelé tři tisíce lidí, ale v létě je ostrov mnohem zalidněnější zejména díky turistům. Ostrovu se přezdívá „Oáza klidu“, neboť v porovnání s Benátkami tu není tak rušno.
Pokud budete mít možnost se na ostrov podívat, budete nadšení z jeho pestrobarevnosti. Domky, které dříve sloužily rybářům jako domovy, mají každý jinou barvu, nejlépe velmi sytou. Na barvu domů zde existuje dokonce komise, která schvaluje, jestli je nově vybraná barva přijatelná.
Povídá se, že barevnost domků mají na svědomí rybáři, kteří se vraceli velmi pozdě a unavení z moře, přičemž podle barvy snadno určili svůj dům.
Návštěvou Burana rozhodně nepochybíte, naopak – objevíte oázu klidu, kde se zastavil čas.
Snad tyto nepříjemnosti, se kterými se Evropa nyní potýká brzy pominou a bude pak znovu radost cestovat a poznávat, nejen ty naše česká “humna”, ale i ta o něco vzdálenější.
