O vznik novoborského muzea se zasloužil Odborný svaz sklářského dělnictva. Za podpory radních, kteří uvolnili pro expozici potřebné prostory v budově místní radnice, bylo muzeum otevřeno v květnu roku 1893. Ačkoliv město postupně uvolňovalo pro prezentaci narůstající sbírky další místnosti radnice, k uspokojivému prostorovému řešení došlo až v roce 1952. Tehdy bylo muzeum přemístěno do domu čp. 105, kde sídlí dodnes.
Hlavní podíl na vzniku a tvorbě muzejního sbírkového fondu v 90. letech 19. století měli dobrovolní pracovníci. Základ sbírky byl vytvořen z nezištných darů místních sklářů a obchodníků, kteří nejlépe rozuměli sklářskému řemeslu a dokázali ocenit technickou náročnost i výjimečnost uměleckořemeslného zpracování skleněných výrobků domácí i zahraniční provenience.
Sbírka se rozrůstala a nabývala na kvalitě díky zájmu výrobních a exportních domů a ve 30. letech 20. století prostřednictvím muzeem pořádaných sklářských soutěží. Po doplnění o početné převody předválečné komerční produkce bývalých sklářských firem se kolem roku 1960 začala v Novém Boru formovat ojedinělá kolekce skla podávajícího pravdivý obraz o výrobě skla v oblasti Lužických hor na přelomu 19. století a v první polovině století dvacátého.
V duchu odkazu zakladatelů muzea sleduje i současný sbírkotvorný program vývoj sklářské průmyslové výroby na Novoborsku, neopomíjí dokumentovat činnost ateliérů místní sklářské školy a věnuje pozornost individuální tvorbě sklářských výtvarníků. V roce 1994 byly obnoveny sklářské soutěže a nejúspěšnější práce účastníků jsou zařazovány do sbírek muzea k prezentaci a trvalému uchování.
Patrový dům s vysokou mansardovou střechou a honosným pozdně barokním vstupním portálem je typický pro původní zástavbu Nového Boru. Byl postaven roku 1804 Johannem Christophrem Socherem, obchodníkem se sklem, který předtím třináct let úspěšně prodával české sklo v Mexiku.
Řešení suterénu budovy dokládá, že jde již o druhou stavbu na svém místě. Původní celodřevěný dům postavil truhlářský mistr Josef Schneider před rokem 1759. Ve 20. letech 19. století Socher dům odprodal Stephanu Rautenstrauchovi. V majetku této rodiny, členů nejvýznamnější exportní společnosti v Novém Boru, byl dům až do r. 1939.
V roce 2011 díky projektu „Oživení česko-polské sklářské tradice“ ve spolupráci s Krkonošským muzeem v Jelení Hoře vznikla nová dvojpodlažní budova s využitým podkrovím, která spojila historickou budovu muzea s objektem muzejního archivu. Kromě nového zázemí pro sbírkové předměty – depozitáře, vznikl v této budově také nový prostor pro krátkodobé výstavy.
