Tak toto je jedno z míst, o kterém bych rozhodně nevěděla a tím pádem ho ani nenavštívila, nebýt mé záliby v geocachingu a přitom leží jen pár metrů od silnice z Čermné do Lanškrouna a malý kousek od rozhledy Mariánka.
Zde u rozhledny můžeme nechat i auto, pokud se chceme trošku projít a vydat se po žluté ke zmiňovanému poutnímu místu, kde je kostel Narození Panny Marie a zajímavá půlkruhová křížová cesta. Na Mariánské hoře se setkávali poutníci na cestě do Maria-Zell v Rakousích již r. 1780. Samozřejmě se nedaleko r. 1814 stala zázračná událost, která tomuto místu dala ještě větší význam. Tehdy tudy již po tmě jel forman Antonín Keprta z Kunvaldu u Žamberka. Vezl mlýnské kameny z Pruska na Moravu. V jednom místě se na něj vůz i s nákladem převrátil. Modlil se k Panně Marii Cellenské, aby ho zachránila. Najednou se u něj objevila zářící bílá panna, vůz zvedla a ještě mu cestou svítila, dokud nevjel na pohodlnou cestu. Na památku svého zázračného zachránění pověsil na lípu obrázek, kde byla zázračná panna namalována. On se pak každoročně zúčastnil poutě do Maria-Zell.
R. 1857 tady kdosi postavil pískovcový sloupek s obrázkem Panny Marie Zellenské, r. 1864 tady postavili kapličku a r. 1875 dnešní kostel, ve kterém je původní kaplička zachována. Původní pískovcový sloupek nyní stojí před hlavním oltářem. Kostel je postaven tak, že střecha kostela tvoří hranici evropského rozvodí. Z okapu na severní straně stéká voda do Čermenky, Tiché Orlice a Labe, které ústí do Severního moře. Z okapu na jižní straně – směrem k cestě teče voda do Jánského potoka, Moravské Sázavy, Moravy a Dunaje, který se vlévá do Černého moře. První slavná pouť se zde konala r. 1885 k poctě 1000. výročí smrti sv. Metoděje.
Proti kostelu byl r. 1865 postaven malý patrový domek pro správce, r. 1872 další domek, kde byl hostinec. Pravděpodobně jeden z těchto domků zde stále stojí, dost možná, že oba – je to docela velký objekt. R. 1886 bylo nedaleko postaveno do půlkruhu 14 kapliček křížové cesty a dvojitá lipová alej.
Křížová cesta je opravdu nádherná, jednotlivé obrázky jsou zasklené a uzavřené dřevěnými dvířky, které si může každý sám otevřít. V samotném závěru, když jsme se pomalu vraceli k autu jsme měli velké štěstí, když z domu proti kostelu vylezl mladík s nabídkou, že pokud chceme, rád nám kostel otevře. Jeho nabídce se nedalo odolat. Vnitřek kostela je opravdu nádherný.
Každému, kdo snad bude projíždět touto oblastí a bude mít hodinku času navíc, návštěvu tohoto místa opravdu doporučuji. Bylo zde vskutku krásně a věřím, že krásně je zde v každém ročním období.
