Libušino jezírko bývalo kultovním vodním prostorem Kouřimského hradiště. Nachází se v úžlabině mezi středním a vnitřním valem, západně od střední brány. Pro kultovní důvody svědčí jinak zcela nesmyslný příkop, který pohanští Slované hloubili kolem svých svatyní nebo obětišť. Pouhá prohlubeň v zemi, obklopená několika starými stromy, v níž lze spatřit vodu pouze po dlouhotrvajících deštích, nebo v době tání – to je dnešní vzhled Libušina jezírka, nacházejícího se přímo v srdci zaniklého slovanského hradiště.
Jezírko, jehož dnešní název “Libušino” či “Libuše” se poprvé připomíná již roku 1592, je přírodní geologický útvar, napájený kdysi vodou z puklinového pramene a dešti. Kromě své funkce přirozeného vodního rezervoáru mělo i mimořádný kultovní význam. V blízkém okolí byly během archeologických průzkumů, prováděných v padesátých a šedesátých letech dr. Milošem Šollem, nalezeny ty nejpozoruhodnější artefakty, které pomohly historikům precizovat obraz slovanské Kouřimi jako obdivuhodně mocného a bohatého sídla. Nálezy z knížecího pohřebiště, jihovýchodně od jezírka, dokládají zejména drahé soubory šperků a oděvních doplňků.
