Přednáška – před dvěma dny jsem spolu s manželem byla po roce opět na Ládíkově přednášce, tentokrát směřované k jeho poslední knize Prázdniny v Evropě. Již po loňské zkušenosti mi bylo jasné, že se nebude jednat o klasickou cestovatelskou přednášku, jak můžeme být zvyklí, ale o směsici fakt, poznatků, humoru, chvílemi připomínající stand-up comedy. Ono vydržet sám na podiu rovné dvě hodiny a bavit sál plný lidí není jen tak. A to Ladislav opravdu umí.
Tentokrát se vydal do oblasti, která je dostupná a krásná, přesto o ní většina cestovatelů nemluví. Vydal se prostopovat Evropu. Ladislav Zibura coby spolujezdec ve společnosti více jak dvou stovek svérázných řidičů provede diváky čtrnácti zeměmi a 14 000 kilometry dlouhou cestou – z horkého předměstí Athén přes malebné albánské vesnice až za polární kruh. Odhalí přitom místa, na která se všichni chtěli vždycky podívat, jen o nich dosud neslyšeli. Zde se často nechává inspirovat Atlasem Obscura, kde jsou k nalezení ty nejzajímavější světové roztodivnosti. Kniha ho například v Polsku přivedla ke křižovatce řek. Ladislav Zibura také svým nakažlivým optimismem dokáže, že jsme se narodili na tom nejrozmanitějším kontinentu světa.
Proto, pokud se chcete dozvědět něco nového o Evropě a hlavně se chcete dvě hodiny dobře bavit, rozhodně na přednášku vyražte. Co mě včera opravdu hodně překvapilo, bylo i samotné složení „diváků“. Jestliže před rokem v Liberci tam byla valná většina posluchačů ve věku kolem 30 let, tak včera v České Lípě si troufám říci, že minimálně 40% zájemců byl ve věkové kategorii 50+.
Kniha – čtvrtá autorova kniha, tentokrát o cestovatelském dobrodružství z léta roku 2018. Tentokrát autostopem po Evropě. Autostop si zvolil jako kompromis mezi chůzí pěšky a jízdou na kole. Neb při tomto druhu cestování máte šanci, že se denně posunete o hodně kilometrů plus je zde bonus v možnosti povídání si s lidmi, což při jízdě na kole nešlo.
Moc pěkná kniha, obsahově i výtvarně. Ládíkovo vyprávění je opět velmi čtivé, vtipné i sebeironické, s velkým pochopením pro různorodost lidí a přírodní krásy. Cestovatelský deník vhodně doplňují zajímavé faktografické údaje. Celkově se mi tato kniha zdála propracovanější a jaksi “dospělejší”, než ty předchozí, které mě ale také velmi bavily. Průvodní ilustrace jsou nádherné.
„Nerozumná rozhodnutí a zbytečné cesty občas jen tak pro radost podnikám rád. Připomínají mi totiž, že jsem svobodný člověk − ne jen otrok touhy po efektivitě. Rozum je možnost, ne zákon.“
