Krannerova fontána (nebo také Pomník Františka I. či Hold českých stavů) to od počátku neměla jednoduché. S myšlenkou postavit Františku I. pomník přišel už v roce 1835 Český zemský sněm, ale i kvůli revolučnímu roku 1848 bylo dílo sochaře Josefa Maxe a spolutvůrce dostavby chrámu sv. Víta, architekta Josefa Ondřeje Krannera odhaleno až o patnáct let později, a to víceméně ve vší tichosti.
V roce 1919 pak byla součást fontány, císařova jezdecká socha od Josefa Maxe, odstěhována do lapidária Národního muzea. Samotná Krannerova fontána zůstala. V roce 2003 Praha 1, opět ve vší tichosti, sochu do gotické stély pomníku vrátila, i když už jen prostřednictvím kopie. Originál zůstal v lapidáriu.
Nedávno ukončený restaurátorský průzkum Zdeňka Šmahela, Petra Doudy, Petra Hampla a Jakuba Sysla konstatoval, že povrch pomníku je znečištěn tmavými depozity a exkrementy a na kameni se vyskytuje biologické napadení a trhliny.
Dochází ke zvětrávání kamene a chybějí i části sochařské výzdoby. Poškozeno je schodiště i olověná izolace kaskád fontány. Laboratorní průzkum potvrdil zvýšený obsah vodorozpustných solí, které obecně velmi poškozují kámen a stavební materiály.
Městská část Praha 1 proto připravuje opravu celého pomníku.
