Do těchto končin a k tomuto hřbitovnímu kostelu nás přivedly, jak jinak, kešky. Využili jsme ještě pěkného podzimního počasí k výletu do Frýdlantského výběžku a moc jsme si víkendové odpoledne užili.
Farní kostel ve Višňové (Weigsdorfu) je mezi venkovskými kostely Frýdlantska naprosto výjimečný: jako jediný z celého výběžku patřil již ve 14. století do správy pražské arcidiecéze, od 16. století do roku 1945 byl bez přestávky protestantský. Důvodem byla proměnlivost hranice mezi Čechami a Horní Lužicí, v nejnovější době pak mezi Československem a Polskem.
Vlastnímu kostelu sv. Ducha však ublížily více události po druhé světové válce, kdy se po vytyčení česko-polských hranic ocitl na čas na polském území a teprve později byl předán našemu státu. Toto vlastnické provizorium vedlo ke schátrání objektu a zejména jeho vnitřního vybavení. Evangelický kostel míval 3 zvony z let 1615 (střední), 1734 (velký) a 1840 (malý). Za oběť válce padl pouze malý zvon, který byl nahrazen zvonem litinovým. V současné době je využívána pouze původní kaple. Definitivně se součástí Čech stal až roku 1960.
Tento vývoj vedl k jeho rychlému chátrání, které zbrzdila až oprava presbytáře (“malého kostela”) počátkem 90. let 20. století, kdy se zde začaly po více než 400 letech konat katolické bohoslužby. Presbytář byl od lodi oddělen zazděním vítězného oblouku. Opravy lodi a věže jsou zatím zjevně nad možnosti a potřeby malé katolické komunity v obci.
