Tento klenot děčínského zámku je spojen s jednou z nejslavnějších událostí v historii Děčína – poprvé v rakouské monarchii zde rozkvetl největší leknín světa – viktorie královská.
V 18. století v prostorách dnešních zahrad děčínského zámku nejprve vznikl velký obranný bastion ve tvaru pětiúhelníku. Jeho rozlehlý vnitřní prostor postupně zaplnily stavby nikoli vojenské, nýbrž zahradní a okrasné – skleníky, oranžerie a roku 1737 půvabný Čajový pavilon, zakomponovaný přímo do špičky bastionu. V 19. století bylo na budovaných terasách bylo založeno celkem 18 vytápěných skleníků, ve kterých našly místo rozsáhlé a ve své době velmi obdivované sbírky orchidejí, kamélií a dalších tropických rostlin. Právě na jižních terasách rozkvetla roku 1852 poprvé v habsburské monarchii viktorie královská, obrovský tropický leknín.
Sláva jižních zahrad začala postupně vyhasínat po tragickém skonu vrchního zahradníka Franze Jossta († 1862) a dále pozvolna upadala po smrti Josstova patrona a mecenáše hraběte Františka Antonína Thuna. Definitivně pohasla s prodejem celého zámeckého areálu armádě. Českoslovenští vojáci nechali všechny skleníky odstranit a na nejnižší terase zbudovali rozlehlé nástupiště a nové stáje. Po válce se kdysi honosné zahrady přeměnily na garáže, dílny, sklady, vznikly zde velké nádrže na pohonné hmoty, smetiště a krátkou dobu zde fungoval dokonce i vepřín.
I po odchodu vojáků byla renovace jižních dlouhým procesem, došlo i na odstranění mocných vrstev betonu a asfaltu, které zde vznikly v dobách vojenských. Na jejich místě byly založeny velké plochy trávníků, keřů, květin a další výsadby. Atmosféru zahrad doplňuje několik vodních prvků, včetně nové kašny před čajovým pavilonem. Jednotlivé části areálu propojily nově založené cesty, díky kterým jsou Jižní zahrady přístupné hned z několika směrů – od řetězové lávky, z Dlouhé jízdy, okolo zámecké sýpky a také ze severní strany Medvědím příkopem.
