Japonsko potřetí: Kjóto – Zlatý pavilon, Nijo Castle, svatyně Fushimi Inari

Zdravím z Číny,

K večeru jsem se vydali za další neméně krásnou památkou, tedy za svatyní Fushimi Inari.  Inari je bohyně rýže, nicméně v moderním pojetí je obchodníky a řemeslníky brána jako bohyně byznysu a obchodu. Obvyklé pro všechny šintoistické svatyně je to, že u jejich vchodu nacházíme typickou japonskou bránu Torii. Pro všechny svatyně bohyně Inari je ovšem typické, že mají těchto bran více. Lidé a firmy často vyjadřují svojí vděčnost za obchodní úspěchy tak, že svatyním darují bránu Torii. A právě tímto je Fushimi Inari jedinečná – bran má tisíce. 

Po celém Japonsku jsme tyto brány vídali – nejenom u svatyní, ale u vstupů do parků, na jezeře, v horách, na turistických trasách. Jaký je ale její význam? 

Posláním těchto bran je poskytovat místo k odpočinku ptákům, kteří jsou v šintoismu považováni za posly bohů. Velmi často je natřena červenou až naoranžovělou barvou. Skládá se ze dvou sloupů a dvou příčných trámů, u některých bran je mezi dvěma trámy tabulka s nápisem. Tradičním materiálem je dřevo a kámen, u moderních bran se používá ke stavbám ocel. Původ bran Torii osvětluje stará japonská legenda, podle které bohyni slunce Amaterasu otrávilo chování jejího bratra do takové míry, že se schovala do jeskyně, zavalila vchod velkým kamenem a tím způsobila zatmění Slunce. Lidé se báli, že pokud se slunce nevrátí, zcela jistě zahynou. Proto na radu moudrého starce postavili velký dřevěný ptačí hřad a posadili na něj všechny kohouty ve městě. Kohouti začali kokrhat a bohyně slunce ze zvědavosti vykoukla ven z jeskyně. Ke kameni, který musela o kousek odsunout, přiběhl z města velký zápasník sumó, zcela ho odtlačil a pustil slunce ven, čímž zachránil svět. Právě tohle ptačí bidlo se stalo první bránou Torii. Od té doby se Torii staly symbolem prosperity a štěstí a rozšířily se po celém Japonsku.

Zpátky ale od legendy do Kjóta. U historických památek, tedy i u Fushimi Inari, byla velká koncentrace skupinek děvčat oděných do tradičního japonského oděvu kimono. Trošku jsme pátrali a zjistili jsme, že se v okolí nachází velké množství půjčoven, které vám za poplatek na celý den kimono půjčí a umožní vám v něm chodit po historickém centru Kjóta. Některé půjčovny vypadaly spíše jako salony pro gejši, kde vás i učesali a nalíčili. Já jsem si nechala vyrobit rychlý účes,  který trval snad jen deset minut, protože jsme si kimono půjčili zhruba dvě hodiny před zavíračkou. Pokud bychom strávili v okolí celý den, určitě bychom si kimono nechali déle, ale jak jsme byli celý den pokaždé někde jinde, určitě by nebylo moc pohodlné v něm chodit po celém městě, nosit batoh, nastupovat do auta a tak podobně. Ale i ty dvě hodinky jsme si náramně užili, člověk si najednou připadá nějak víc slavnostně:-) Miro si nakonec také půjčil kimono, ale jednak na něj všechny byly moc krátké a jednak ty mužské verze vypadají spíše jako mnišské hábity. Celá procedura oblékání ženského kimona je záležitost na 10-15 minut, kdy vás obléká speciálně vyškolená asistentka a váže na vás další a další vrstvy stahovacích mašlí, takže pak ve výsledku nemůžete vůbec dýchat. Správně si zavázat kimono sama je snad nemožné. Nesmí chybět ani speciální palcové ponožky se zářezem mezi palcem a ukazováčkem (Tabi) a také typickou obuv připomínající kombinaci dřeváků, sandálů a žabek. Bot je více druhů, např. ty, které jsou celé ze dřeva, se nazývají Geta. V botách se kupodivu chodilo velmi dobře. Akorát při chození do kopce a z kopce v položkách trochu klouzaly, ale o dost méně než by člověk očekával. Kimono jsme si chtěli koupit domů jako suvenýr, ale narazili jsme na samé půjčovny, které kimona neprodávaly a pokud ano, ve velmi omezeném výběru. Nakonec jsem si koupila tmavě modrou yukatu s růžovým zdobením a barevnou mašlí. Rozdíl mezi kimonem a yukatou je ten, že kimono je více slavnostnější a formálnější a je vyrobeno z hedvábí, kdežto yukata je vyrobena z bavlny, je určena spíše pro nošení v létě a také je méně formální. Určitě si ale nezvládnu yukatu zavázat správně, spíš to budu mít takový XXL župan:-)

Po dvě hodiny jsme tedy v půjčeném kimonu procházeli po starých uličkách blízko Fushimi Inari, také si prošli známou cestu lemovanou tisíci branami Torii i lesní cesty v bambusovém lese. Tenhle den opravdu stál za to 🙂
 

Další den jsme opět nasedli do vlaku směr Hirošima – tedy samozřejmě Atomový dům, muzeum zabývající se svržením atomové bomby a také jednodenní výlet k nejznámnější japonské Torri – to vše bude v dalším článku:-)

Ale ještě než se pro tentokrát rozloučíme, ráda bych ještě zmínila pár dalších rozdílností mezi Čínou a Japonskem, na které jsem zapomněla a vzpomněla si na ně až teď:-) Velký rozdíl je mezi čínskými a japonskými ženami ve stylu oblékání a sebeprezentace. V Číně je typický mix stylů, kdy si na sebe vezmou adidas botasky, k tomu dlouhou sukni z krajky nebo materiálu podobnému zácloně, dále tričko s Mickey Mousem a batůžek se třpytkami a kočičími ouškami, případně nějaký dlouhý plandavý overal barvy lahvové zeleně ve stylu staré panny. Jejich styl je velmi uniformní, nechtějí moc poutat pozornost a pokud  se chtějí obléct sexy, často volí krátké kraťásky – žádné výstřihy ani hezké šperky. Ve věku 40-ti let na sebe obléknou kalhoty a haleny jako z vietnamské tržnice a v nezměněném stylu pokračují až do důchodu. Zato Japonky, to je elegance sama v každém věku. Přirozeně nalíčené, vlasy stažené do krásných drdolů s jehlicemi ve vlasech, perly, padnoucí projmuté košile, nádhera. Mladší generace naopak se obléká mnohem více sexy a vyzívavěji než mladé Číňanky. V extrémních případech se stylizují do anime postav nebo rockových princezen. Hlavním cílem je u nich naopak zvýraznit individualitu a nezapadnout v davu.

Další postřehem, spíše humorným, je rozdíl v toaletách. Čínské záchody aneb hnusné špinavé díry v zemi (ti co zažili pochopí), do kterých se nesmí házet použitý toaletní papír kvůli možnosti zacpání potrubí (otevřený koš na použitý papír je vždy v kabince, papíry však nikoliv) jsou v podstatě legendární. Větším kontrastem k nim nemůže být víc než toalety japonské. Ty naopak téměř všude jsou neuvěřitelně navoněné, navíc jsou všechny připojené k elektrice. Při zmáčknutí příslušného tlačítka záchod poslouží jako sprcha, bidet, osušení, vůně, samozřejmostí je také vyhřívané prkýnko. Pokud je vám nepříjemný zvuk vyprazdňování, stačí zmáčknout tračítko Sound a hned vám z reproduktorů zní příjemný zvuk pralesa s vodopádem. 

To je pro dnešek už úplně všechno, těším se na vás již brzy u dalšího článku:-)

Ahoj

Lenka