Tak je to tu zase. Jeste drive nez dokoncim vypraveni z cest minulych, zacnu vypraveni z cesty nove. Ano, je to tak.. 🙂 Opet sedim v metru na ceste na prazske letiste a pak odlet do Indie.
A jak se to stalo?? No ja vlastne ani nevim. Asi osud tomu chtel a vyslal me zpet do Indie si vyridit neuzavrene ucty 🙂 Diky me super vedouci, ktera vyslysela me prani, o kterem jsem vlastne ani nevedela jestli ho myslim vazne, mam dva mesice volna a letenky do do dalekych Himalaji, tentokrat do Assamu.
Stejne jako minule bylo rozlouceni kratke, mile a vlastne z meho pohledu nepotrebne, protoze az do posledni chvile jsem o ceste moc nepremyslela 🙂 az do ted jsem si totiz vubec neuvedomovala, co me zase ceka.. Dva mesice bydleni v batohu a noseni domecku na zadech, jako sneccci nosi ulitu. Tajne doufam, ze nenastanou zadne komplikace a vse bude fajn. V zaludku mam nejakou zabu, ktera porad vydava divne zvuky, curat beham kdykoli je moznost a divim se, ze se jeste nedostavil prujem 😀 Cestovni horecka uz se konecne zacala hlasit. Snazim se meditovat, abych se trochu zklidnila. Asi si sahnu do batohu pro Bachovy antistresove kapky od moji maminky 😀
Me vykladaci karty mi na cestu s sebou prispudily skritky, tedy poprat se vecmi, ktere vnimam jako sve nedostatky.. no potez 😀 To jsem tedy zvedava, co me ceka.
Zatim mam zarizene pouze spani u jednoho kluka z univerzitniho kampusu v Guwahati. Uz mi psal, co bych si dala k veceri 🙂 no neni to bajo, ze se o me takhle stara a to me jeste ani nezna 😀 tesim se na nove zazitky at budou jakkoli peprne 😀
Mejte se krasne a ja se pokusim hlasit i behem teto cesty
