Jako dalším z rodu Švamberků se po hradě psal Bohuslav II., který byl patrně synem Bohuslava I.. Hrad je ve středověku nazýván také Krasíkovem, po vsi pod hradem. Za Bohuslava II. je v roce 1342 prvně uváděn i samotný hrad Švamberk s kaplí umístěnou na předhradí. Bohuslavovým nástupcem byl jeho syn Bohuslav III., který zastával funkce u královského dvora. V roce 1357 a znovu v roce 1358 podával tento Bohuslav z Krasíkova – Švamberka plebána ke karsíkovské hradní kapli.
Ze čtyř synů Bohuslava III. se na Švamberku připomínají bratři Bohuslav IV. a Bušek. Po jejich smrti spravoval panství třetí ze sourozenců Jan. Po Janově smrti přešlo panství na nezletilé syny Bohuslava IV., jimiž byli Bohuslav V., Hynek řečený Krušina a Jan.
Trnem v oku byl husitům především Bohuslav V., který zastával úřad správce Plzeňského kraje. S husity se utkal roku 1419 v bitvě u Nekmíře, r. 1420 na Zelené Hoře a v tomtéž roce ještě u Horažďovic.
Ve válečné vřavě, která definitivně ukončila život mnoha českých hradů, zanikl také Švamberk. V roce 1646 obsadil zpustlý hrad švédský generál Vrangel se 300 jezdci, kteří z hradu pustošili okolí. Jan Bedřich zemřel v roce 1659 jako poslední ze Švamberků žijících na západočeských panstvích a byl uložen do hrobky Švamberků.
Kaple sv. Máří Magdalény tvoří dnes nejvýraznější dominantu hradního návrší. Nejstarší zmínky o hradní kapli umístěné na předhradí pocházejí již z roku 1342.
