Vidět na vlastní oči tuto památkově chráněnou vesnici jsem chtěla už dlouhé roky, vzhledem k našemu bydlišti jsem si musela nějaký ten rok počkat, ale nakonec jsem se dočkala. Když jsme v březnu roku 2018 měli cestu do jihočeské Kaplice, naplánovala jsem jí tak, abychom to zvládli i s návštěvou zde.
Holašovice jsou zmiňovány již v polovině 13. století, v době kolonizace jihočeského pohraničí. Obec zažila dvě těžké rány. První v 16. století, kdy bezmála všichni původní čeští obyvatelé podlehli moru. Ale téměř okamžitě byla osídlena novými německými osadníky.
Podruhé to bylo na počátku druhé světové války, kdy se naplnily snahy místního německého obyvatelstva o připojení obce k říšskému území. V roce 1946 započal nucený odsun, který postihl většinu obyvatel německé národnosti. Do vyprázdněných stavení přišlo české obyvatelstvo z vnitrozemí, které mnoho nestavělo, spíše jen opravovalo a udržovalo stávající fond.
Na Seznam UNESCO tak mohl být v roce 1998 zapsán téměř zcela dochovaný středověký systém obytných domů a sýpek.
Prohlídka obce začíná v bývalé škole, dnešním infocentru. Najdete tu zajímavou výstavu o dějinách Holašovic. Vlastní prohlídku obce můžete začít kdekoli, ale protože žádná z památkově chráněných budov není přístupná veřejnosti, řekněme si alespoň něco o dvoudispozičním řešení většiny zdejších stavení. Do každé takové budovy se vstupovalo předsíní, která ji rozdělovala na obytnou a hospodářskou část. Jakousi přidanou hodnotou statku býval výměnek, sýpka, chlévy, mlat, stodola a další. Ústřední částí těchto budov býval dvůr a stavby v místě do návsi spojovala brána. Před domy uvidíte předzahrádky, vahadla a ručně vrtané pístové studny. Uprostřed návsi je kaple z roku 1755 a opodál kříž, vysvěcený roku 1935.
Holašovice mnohokrát také zlákaly filmaře, natáčely se zde mimo jiné filmy Už zase skáču přes kaluže či Trhák.
