Na letišti v Anglii mě zachránil český celník
Má první cesta do Anglie začala dvou a půl hodinovým zpožděním na letišti. Ale proti tomu, jak jsem se v Anglii cítil, to byla maličkost. Dovolená v Anglii nakonec dopadla úplně jinak, než jsem si představoval.
Mé trápení začalo ihned na letišti, při odbavovacím řízení. Ten anglickej celník po mně něco chtěl. Jenže já mu nerozuměl ani slovo. Celý život jsem se řídil heslem „Nač se šprtat cizí jazyky, ať se cizinci naučí česky.“ Tudíž má znalost angličtiny spočívala ve slovníčku pc her a sprostých slov.
Jak to, že se tedy cizinci, aniž by uměli česky, u nás skoro vždycky domluví? A když JÁ přiletí do éngland, tak se nedomluvím?
Celník na mě stále něco blekotal énglicky.
„Ty vole, já ti nerozumím ani slovo!“ pronesl jsem vznešeně a chystal se tvrdě mlčet a s celníkem už nekomunikovat.
„A já se tě vole ptám, jestli do Anglie jedeš na dovolenou nebo pracovně?“ kontroval mi celník česky. Ha. A pak, že se nedomluvím. Češi jsou všude. Mýlil jsem se.
To, jak jsou jazyky důležité, jsem měl poznat ihned druhý den. „Kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem.“ Nevím, kdo tuto větu řekl, ale dnes vím, že je to naprostá pravda! Fakt, nelžu.
Dovolená v Anglii začala velkou žízní
Ráno v Anglii mě vítalo jasnou oblohou a hřejivým sluníčkem. A bolavou hlavou. Včerejší večer proběhl v duchu, „nezáleží co chlastáme, hlavně když se motáme“.
„Ježíši já mám žízeň.“ zachroptěl jsem a vrhl se k lednici. Byla prázdná. „Vašku, skoč do krámu pro něco k pití.“ otočil jsem se na mého anglického kamaráda, původně Čecha.
„Za rohem je sámoška, tak si tam skoč.“ řekl Vašek a otočil se na posteli do ještě lepší polohy.
„Ty bejku, vždyť neumím ani slovo anglicky.“ opáčil jsme zkroušeně.
„No a? Říkám, je to sámoška.“ odbyl mě Vašek.
Není džus jako juice
Market byl opravdu za rohem. Žízeň mě hnala raketovou rychlostí.
Vlítl jsem do supermarketu jako lupič do banky a vrhl se na regály s pitím. Hned na první pohled mne zaujal džus úžasně syté oranžové barvy. Prostudoval jsem etiketu, na které stálo „Juice“. Zajásal jsem a spěchal ke kase.
Z obchodu jsem se opět vyřítil jako lupič prchající z banky. Po otevření hrdla láhve nastalo ukrutně hltavé polykání mých úst. Očekávaná slast nepřišla.
Veškerý juice jsem vyplivnul na trávu.
„Kámo, to tady dělaj všechny džusy takhle strašně hnusně sladký?“ zeptal jsem se Vaška po návratu z obchodu.
„Sladký jako všude na světě, co bys chtěl?“
„Jenže tady to je tak sladký, že se to nedá pít!“ rozčiloval jsem se.
„Ukaž.“ řekl znuděně Vašek a natáhl ruku pro láhev mého džusu. Pak se složil zpět na postel a začal se neuvěřitelně smát. „Ty vole, ty sis koupil šťávu!“ pronesl mezi nádechy a výdechy smíchu.
Už nevystrčím z baráku ani nos. Tvrdil jsem sám sobě uraženě. Mé hrdé jednojazyčství pomaličku začínalo kolabovat. Opravdu není nutné umět nic?
Bylo mi studno. Hlavně před kamarádem a jeho rodinou. Připadal jsem si jako největší negramot na světě.
Až se vrátím zpět do Čech, začnu se učit anglicky. Slíbil jsem sám sobě a netušil, že mé katastrofy jazykové neznalosti ještě z daleka nekončí.
Chcete vědět, jak tahle dovolená probíhala dál? Další tři vtipné dny mého kamaráda najdete tady.
