Připadali mi jako takoví sloní teenageři, nebo chcete-li puberťáci jak vyšití.
Byli tři a stáli na břehu řeky Chobe. Řeka je v těch místech sice klidná, ale dost hluboká. A také plná krokodýlů.
Já vím, že sloni jsou na takového krokodýla moc velcí, a tak si na ně tihle obávaní predátoři netroufají, zvlášť když jsou sloni ve stádu. Jenže tihle byli ještě hodně mladí, navíc jen tři.
Ale tam uprostřed řeky byl ostrov a na něm tak dobrá, chutná tráva…
Tak tam ti tři mladí samci postávali na břehu a dodávali si odvahu. Vypadali skutečně jako kluci za školou, co se odhodlávají zkusit první cigaretu.
Chvilku se takhle hecovali, až to jednoho naštvalo a vstoupil do řeky Chobe.
A pak se stalo něco, čemu bych nevěřila, kdybych to neviděla na vlastní oči. Ti další dva šli za prvním. Položili svůj chobot vždy na hřbet toho před sebou, a tak vytvořili jakýsi vláček. Neplavali, i když to prý sloni umějí, tihle šli po dně a když už byla voda moc hluboká, zvedli choboty jako šnorchl.
Pěkně jeden za druhým jako vláček…
Takhle se v pořádku dostali na druhý břeh.
Sloni jsou prý velice chytrá zvířata. Tahle drobná příhoda z národního parku Chobe v Botswaně mě zcela přesvědčila, že je to pravda.
