Ze své cesty do Irska jsem si přivezla pohlednici. Je na ní chlapík v kraťasech a tričku, sedí na židli, nad hlavou deštník a prší a prší a prší. A pod tím nápis Irské léto.
Tak přesně takhle jsem to tam zažila já! Prvních několik dní jsem si říkala – klid, holka, klid, ono se to zlomí a vyčasí se. Nakonec jsem si to říkala jako nějakou mantru každý večer po dobu tří následujících týdnů, když jsem lezla do spacáku a do stanu. Většinou postaveného někde uprostřed vodou nacucaného trávníku nebo u nějaké louže.
Opravdu nebyl den, aby alespoň z půlky nepropršel. Postupně jsem si koupila holínky a tři pláštěnky a několik deštníků, protože v tom neutuchajícím dešti se jaksi všechno trhalo a ničilo.
Ale budete se divit, přes nepřízeň počasí se mi v Irsku velice moc líbilo! Krajina je svěží, zelená, hortenzie na zahrádkách nádherně kvetou, fuchsie kolem městečka Dingle na pobřeží Atlantiku (a nejen tam!) vytvářejí nádherné keře kolem cest a Irové, když jenom na půl dne přestane pršet a vyleze sluníčko, tak okamžitě vyrazí na piknik někam do parku. Stačí jim ke spokojenosti, že trochu oschla tráva. A mně to po čtrnácti dnech už stačilo také…
