Každá, žena ví jak je to skvělé balit milion věcí do co nejmenšího zavazadla, které sebou prostě musí mít. Čeká mě týdenní pobyt v Londýně, lépe řečeno v autobuse a o to horší to balení je. V pondělí nastoupím na autobus směr Londýn, do anglické rodiny, která se mým domovem stane na pár dní dorazím v úterý večer, lépe řečeno v noci. Ve čtvrtek ráno náhradní rodinu opustím a opětovně strávím několik hodin v autobuse, z kterého zmizím až v pátečních pozdních odpoledních, večerních, možná až nočních hodinách. Kdo by o to nestál?
Výjezd s dětmi za krásami Londýna je prostě trošičku náročnější sportovní aktivita pro otrlé jedince, takže tam vlastně nemůžu chybět.
Takže stojím ve svém bytě a vymýšlím, co bych mohla zabalit do kterého zavazadla. Pyžamo, sprcháče, oblečení, dárek pro hostitelskou rodinu do tašky, která jde do kufru autobusu a shledám se v ní až na území Velké Británie. Jako správný zdravotník celý svůj lékárenský ansábl dávám do tašky, která bude na palubě autobusu, k tomu asi tunu vlhčených ubrousků, klasických kapesníčků a pytlíčků na zvracení. No a abych toho neměla málo tak samozřejmě batoh protože od úterního rána mě čeká skvělý program v anglické metropoly.
No základ by byl, ale na mém stole je stále více věcí, které sebou prostě musím mít. Velká hora se po chvíli sice začíná tenčit, ale ubývá i místa v mých zavazadlech. Vše asi trilionkrát přemístím, jsem terčem smíchů pro mou výbornou kamarádku, která mi s láhví dobrého vína přišla pomoc, což by nebylo tak tragické jako to že nevím kde, co mám. Nakonec tedy adaptér, (na ten sem si vzpoměla asi v půl druhé ráno) nabíječky, část peněz, kopie cestovních dokladů, lahve s vodou a zásoby jídla na cestu zpět míří do tašky, kterou uvidím za pár dní. Polštářek, deka, časopis, kartáček, zdravotnické materiály cestujících do palubního zavazadla. Batoh plním lékárničkou pro denní potřebu, vodou, jídlem, deštníkem, nepromokavou bundou a třemi peněženkami, aby se mi nepletly finance (nebo abych to měla ještě složitějíší?).
Velkým otazníkem pro mě je jídlo. Upřesním bezlepkové jídlo. Snažím se držet zdraví životní styl hlavně z čerstvých lokálních surovin. Tahle představa samozřejmě padá okamžitě, ale co sebou na tak dlouho bez ledničky? No přemýšlela jsem o tom dosti dlouho a nakonec to dopadne doufám dobře. Jede semnou paštika, kterou jsem dělala o víkendu, kromě ní jsem dělala domácí musly tyčky, ořechy v medu (mlsat se přeci musí). No a taky jsem koupila oříšky, sušené plody, bezlepkové polštářky a křehké plátky, které po dlouhou dobu nechci vidět nikdy jsem je neměla ráda, ale zoufalá situace si žádá své činy. Také jsem se odhodlala ke koupi trvanlivého salámu. Na cestu jsem si udělala sandwiche s pečeným masem a doufám, že přežiji celou cestu ve zdraví.
Tak šťastnou cestu. Přejte mi štěstí, žádné úrazy.
Tereza
P.S. Čeká mě nástup do autobusu a já se samozřejmě domu vracím pro sandwiche, které jsem nechala v lednici, pas a své léky.
