Katedrála sv. Václava v Olomouci
– nejvyšší novogotická věž v České republice
Katedrála sv. Václava je dominantou města Olomouce a to především svojí hlavní věží, jejíž výška je 102 m. Stavbu katedrály zahájil olomoucký údělný kníže Svatopluk v letech 1104 – 1107, gotické pilíře pocházejí ze 13. století. Novogotickou podobu získala katedrála na konci 19. století.
Výška katedrály sv. Václava je 102 m a činí z ní tak druhou nejvyšší kostelní věž v České republice a nejvyšší novogotickou věž v České republice. Uvnitř katedrály je například renesanční kaple svatého Stanislava s bronzovým náhrobkem biskupa Kuena a mramorový náhrobek posledních olomouckých Přemyslovců. Na severní straně chrámu je velká novogoticky upravená kaple sv. Cyrila a Metoděje. V katedrále je také umístěn největší zvon na Moravě.
Katedrála byla nejspíše vystavěna již ve 12. století, a to ve spojitosti se zřízením olomouckého biskupství v roce 1063. Údělný moravský kníže Svatopluk asi kolem roku 1100 položil základy k novému kostelu na dómském návrší v areálu nového knížecího hradiště. Po smrti Svatopluka pokračoval ve stavbě chrámu jeho syn Václav, který jej roku 1130 na smrtelném loži odevzdal k dokončení biskupovi Jindřichu Zdíkovi. Biskup Jindřich Zdík chrám slavnostně vysvětil roku 1131 a přenesl ke kostelu sv. Václava své biskupské sídlo.
Podoba, kterou katedrála získala v době barokní, zůstala zachována až do konce 19. století. Působila však stylovou roztříštěností a nedostatkem harmonie, odporovala rovněž duchu a stylu konce 19. století, a tak byla v letech 1883-1890 přestavěna v novogotickém stylu.
