Berlínská zeď vznikla přes noc z 12. na 13. srpna 1961 ve formě ostnatého drátu a o tři dny později 16. srpna začala být nahrazována zdí, která se stala nejznámějším symbolem studené války. Zeď pojmenovaná „železná opona”. Byla složena z několika částí. Její délka sestávala ze 120 kilometrové hranice Západního Berlína s Braniborskem a 45 kilometrové hranice s východním Berlínem.
Zajímavostí byl rozdíl na obou stranách zdi. V Západním Berlíně stála zeď kolem které bylo několik metrové pásmo. Ve Východním Berlíně už to vypadalo daleko hůře.
POSPÍŠIL, Adam. Podívejte se, kde stála berlínská zeď, zóna smrti pro 190 lidí.
Z dobové fotografie – vpravo první ochranná zeď, poté výběh pro psy, elektrický plot, písek se samostřílnými kulomety, betonová cesta pro stráže, minové pole, příkop a vzadu vlevo samotná Berlínská zeď. Málo lidí ví, že skutečná hranice byla ale až několik metrů za Berlínskou zdí protože východní blok samozřejmě mohl stavět jen na svých pozemcích. V obytných domech, které stály přímo u zdi nejprve došlo k zazdění oken a dveří, ze kterých mohli obyvatelé vidět na Západ a později došlo k postupnému vystěhování obyvatelstva z těchto domů a k jejich stržení. Došlo dokonce i ke stržení kostela, který by vycházel přímo do pásma smrti. Zbouralo se vše co překáželo zdi v cestě.
První oběť pokusu o překonání zdi se objevila už necelých 14 dní od jejího postavení a to 24. srpna, kdy byl zastřelen první utečenec. O počtu obětí v mezidobí se stále vedou spory, pohybují se od 10 až po přibližně 300 mrtvých. Lidé zde většinou vykrváceli v důsledku toho, že je stráž nechala těžce raněné ležet i několik hodin. Stejný osud postihl i Petra Fechtera, osmnáctiletého mladíka, který se stal snad nejznámější obětí. Byl postřelen ve chvíli, kdy překonal všechny nástrahy a stál u zdi. Stráž ho nechala na zemi vykrvácet. Jeho fotografii pořídíl fotograf ze Západního Německa. Tato fotka se v roce 1962 rychlostí blesku dostala do všech agentur a médií světa. Pro zoufalství jak chlapce, který byl už téměř u cíle, tak i pro zoufalství západních i východních občanů, protože mu nikdo nemohl pomoci. Byl by totiž také zastřelen.
Poslední známou obětí je pak zastřelený z 5. února 1989. Devět měsíců po něm tedy 9. listopadu roku 1989 kolem 23:00 pohraniční stráž kapitulovala a otevřely se všechny přechody. Berlíňané se této smutné historie chtěli co nejdříve zbavit a tak začali zeď bourat i holýma rukama. O tom vypovídá jeden z obrázků na zdi.
Z původní délky zdi tedy už můžeme nalézt jen několik úseků. Za to zbytky pásma smrti jsou nejvíce viditelné v okolních lesích. První je mezi Postupimským náměstím a Checkpoint Charlie, druhý na Bernauer Straße, nejznámějším pozůstatkem zdi je část pojmenovaná East Side Gallery. V celém centru navíc můžete vidět čáru, která vám neustále připomíná, kudy zeď vedla a tedy jestli jste zrovna výchoďáci či zápaďáci.
East Side Gallery je jakousi formou muzea pod širým nebem. Nachází se mezi původními čtvrtěmi Friedrichshain a Kreuzberg. Dá se říci, že jde o největší muzeum pod širým nebem na celém světě. Tato pomalovaná zeď, která stojí na břehu řeky Sprévy je téměř 2 kilometry dlouhá. Zeď je pomalována umělci z celého světa. Většinou jde o různé historické okamžiky Německa. Nejslavnější a tedy i nejvíce focenou částí je polibek Ericha Honeckera a Leonida Brežněva, jehož autorem je Dmitrij Trubela. Okolo zdi je překrásná procházka obzvláště v létě.
I já jsem tedy měla možnost vidět symbol rozdělení nejen rodin, přátel a lásek, ale i jednoho národa. Symbol rozdělení světa, který byl na jedné straně barevný a na druhý malovaný pouze šedou pastelkou. Symbol, o který jsem se poprvé začala zajímat díky článku o Davidu Bowiemu, který 7. června roku 1987, zahrál na rockovém festivalu v západním Berlíně. Jeviště se nacházelo těsně u Berlínské zdi a davy lidí na východě se snažili dostat co nejblíže ke zdi aby mohli slyšet jeho hudbu. Článek si moc nepamatuji, ale slova Davida Bowieho mi utkvěla v hlavě asi navždy: “Byla to jedna z nejvíce emotivních show, které jsem kdy dělal. Slyšel jsem jak odvážně oslavují a zpívají za zdí na druhé straně.” Bowie se tak před přehráním své slavné skladby Heroes odhodlal k zajímavé věci. Oslovil lidi z východního Berlína, kteří přes zeď poslouchali. A to slovy, ze kterých mě do dnes mrazí. „My všichni tady posíláme naše srdečná přání a všechnu lásku a sílu našim přátelů, láskám a rodinám, kteří jsou na druhé straně zdi. Nic nás nerozdělí.” Vyvolal tak na druhé straně mohutné nepokoje. Té noci bylo zadrženo více než 400 východních berlíňanů a byli vyslíchání. Toto gesto se považuje, za začátek větších nepokojů, které postupně vedly až k pádu zdi.
A moje pocity na závěr ve stručném popisu? East Side Gallery byla pár minut od hotelu jak jsem již zmiňovala, takže jsem měla možnost vidět ji v různé denní i noční hodiny. V každou denní, ale i noční dobu z ní dýchá neuvěřitelná atmosféra. Místní street art by se mnoha lidem mohl zdát nevhodný, ale je to místo, kde umělci z celého světa vyjadřují svou podporu a slova svobody.
Nejen dnešní recenzi, ale i sérii recenzí z Berlína bych chtěla ukončit slovy bývalého prezidenta USA J. F. Kennedyho, která pronesl v Berlíně roku 1963: „Ich bin ein Berliner!” („Jsem Berlíňan!”)
INFORMACE JSEM ČERPALA Z CESTOVNÍ BROŽURKY INFORMAČNÍHO CENTRA, ŠKOLNÍCH UČEBNIC, A TOHOTO ČLÁNKU: POSPÍŠIL, Adam. Podívejte se, kde stála berlínská zeď, zóna smrti pro 190 lidí. In: Cestování idnes [online]. 2008 [cit. 2017-09-01]. Dostupné z: http://cestovani.idnes.cz/podivejte-se-kde-stala-berlinska-zed-zona-smrti-pro-190-lidi-p3l-/kolem-sveta.aspx?c=A080426_152123_mob_denik_apo
V PÁSU FOTEK JE MAPKA ZDI, A JEJÍ PŘIBLÍŽENÍ.
