Ze spodní části Bedřichova jsme si procházku protáhli až k Prezidentské chatě, na tomto místě jsem byla poprvé v životě, což je docela ostuda, neb více jak 30 let jsem žila v Liberci, nicméně, nikdy není pozdě.
Prezidentská chata byla postavena v červnu 1929 jako spolkový dům dělnického turistického spolku Přátelé přírody. Když byl v červnu 1928 pokládán základní kámen, zúčastnilo se oslavy 13 000 lidí. V době otevření měla 11 pokojů se 44 lůžky a k dispozici byla i ubytovna s další stovkou míst.
Za druhé světové války chatu zabrali Němci a jezdily se tam zotavovat děti z třetí říše. Po válce převzal chatu Svaz osvobozených politických vězňů, v roce 1956 byla převedena na Kancelář prezidenta republiky – odtud současný název Prezidentská chata. Pro veřejnost byla chata až do roku 1991 uzavřena.
Po revoluci si ji ale tehdejší správci – manželé Šmausovi – od prezidentské kanceláře pronajali a otevřeli ji veřejnosti. V roce 2011 byla ale chata opět uzavřena a prodána soukromníkům. Uzavřenou chatu od soukromého majitele odkoupili roku 2012 manželé Dědkovi z Jablonce nad Nisou a nabídli Šmausovým vrátit se na Prezidentskou jako nájemci a provozovatelé. Prezidentská chata měla sloužit turistům jako dřív a ještě před tím měla projít kompletní avšak velmi šetrnou rekonstrukcí. Zmizely tak všechny materiály jako umakart či sololit, které byly použity při úpravách hlavně v 70. letech.
V době naší návštěvy probíhala v sousedství Prezidenstké chaty rozsáhlá výstavba, tipujeme, že zde roste další ubytovací zařízení.
