,,Jak se aklimatizuješ zpátky v Praze? Chybělo ti to tu?“
Sakra, co říct?
Upřímně? Nikdy jsem se necítila líp než na dovolené právě teď. Po třech letech u moře a po dvou letech na opravdové dovolené.
Zároveň jsem nikdy neměla tak silný pocit, že ztrácím čas, když jsem doma, a nikam necestuju.
A víte co? Možná to bude znít hnusně…ale já se cítila tak dobře taky proto, že jsem nebyla mezi Čechy.
Projel mnou pocit: co kdybych zůstala někde v zahraničí? Ten pocit se ve mně usadil už před nějakou dobou a koření tam víc a víc. Když jsem v Česku, tak se zmenší, protože zlenivím a najednou mám pocit, že je všechno větší problém. Ale vím, že kdybych vyjela, budu šťastná.
Zjistila jsem, že mi dělá dobře, když jsem v obchodě, a slyším lidi mluvit cizím jazykem.
Zjistila jsem rozdíl mezi povahou obchodníků v zahraničí (např. Řecko), pro něž je silnou motivací výdělek, který je zároveň jejich obživou, a mezi prodavači v Česku mezi velkoobchody, kde jim nikomu nejde o prodej, dělají jen svoji práci anonymního prodejce anonymním zákazníkům.
A tak se ptám: co bych nejraději dělala? A kde?
Odpověď nenacházím. Mám toho v hlavě tolik, že od všeho nakonec ustoupím, utíkám, a čas plyne a já se trápím vědomím, že za měsíc budu muset opět do práce a celý rok najedu opět na stejný mód: práce, doma, práce, doma, práce.
A to není život pro mě.
Kdoví, kam by se ubíhal, kdybych před čtyřmi lety jela na rok do Paříže na Erasmus. Byl by můj život lepší? Zřejmě ne, protože jsem si tehdy zvolila jinou cestu…
Ale dnes si můžu opět vybírat…
