Už je to víc než měsíc, co jsem dočetla Confidence Code. To je na mateřství asi to nejlepší. Při kojení toho přečtete! Nebo když dcera chce spát u mě v náručí a jinak to nejde, tak čtu třeba hodinu, nebo taky deset minut, dokud to nezalomím s ní.
Confidence Code napsaly dvě žurnalistky, které působí v USA. Je to mix osobních zkušeností a dat z výzkumu, který behěm několika let dávaly dohromady. Jejich tématem je ohromný rozdíl mezi sebevědomím mužů a žen. Že by i sebevědomí byla doména, kterou obsadili před několika tisíci lety muži, a ženy v něm neměly místo? Je nízké sebevědomí žen způsobeno společností a výchovou nebo je geneticky dané?
Píšu tenhle článek trochu s odstupem a knihu má u sebe aktuálně má kamarádka Carmina, která mi po prvních stránkách nadšeně psala, že je skvělá. Napíšu vám sem tedy jen to nejdůležitější – to, co jsem si měsíc po přečtení zapamatovala, a jistě přeskočím desítky zajímavostí, které jsem si tužkou podtrhala.
1. Náš mozek pracuje proti nám. Mozek žen a mužů je jiný. Funguje jinak. Při různých aktivitách, situacích a pocitech se nám spínají jiná centra. Jsme prostě naprogramované jinak a sebevědomí není pro naše mozky přirozeným stavem – narozdíl od mozků mužských.
2. Nízké sebevědomí je způsobeno kritikou a naší touhou dělat všechno pořádně, být vzorné a dokonalé. Pokud přijde negativní feedback od rodiny, kolegů, nadřízených nebo třeba i od vlastních dětí, ztratíme pevnou půdu pod nohama a jako ženy se s tím mnohem víc trápíme. Snažíme se to skrývat, ale jednou chybou se užíráme třeba týden, zatímco muž by to ze sebe prostě setřásl a šel by na další meeting, do dalšího boje. Ženy tak ale přirozeně naprogramované nejsou, a pokud se nepostaví vlastním myšlenkám a nastavení, může je nízké sebevědomí doslova paralyzovat. (Paradoxně jsem četla tu knihu zrovna v okamžiku, kdy jsem se cítila naprosto paralyzovaná.)
3. Sebevědomí je výsledek akce. V okamžiku, kdy si uvědomíme, že náš mozek pracuje proti nám a že paralýza je výsledek chemických reakcí a nějakého programu, můžeme vědomě začít jednat proti vlastní dysfunční přirozenosti a začít volat, psát e-maily, běhat… Je těžké to udržet v dlouhodobém horizontu. Asi je potřeba čas od času přečíst Confidence Code a získat novou dávku energie, motivace a znalostí o tom, jak sebevědomí pěstovat.
4. Sebevědomí není geneticky dané. Můžeme pro něj mít větší či menší predispozice v našem genetickém kódu, ale stejně jako inteligence i sebevědomí se dá rozvíjet.
5. A na závěr jedna praktická. Z výzkumu vyplývá, že ze sedmi taktit, kterými si zvyšují sebevědomí muži, u žen funguje pouze tato: nahlas se pochválit (ideálně před nadřízeným). Pokud nemáte nadřízeného nebo je to pro vás moc velké sousto, chvalte se doma před zrcadlem, večer před usnutím. Sdílejte své malé i velké úspěchy s kamarádkami, s maminkou, s partnerem, s dětmi. Tohle jsem začala dělat a takhle s odstupem musím říct, že to opravdu výrazně zvýšilo kvalitu mého života.
Ještě jeden zajímavý fakt z knihy Confidence Code – ženy jsou hormonálně vybavené na spolupráci a muži zase na konkurenční boj a touhu po výhře. Ženy jsou v dlouhodobém horizontu úspěšnější burzovní makléřky, ale v krátkodobém horizontu se ukazují víc troufalá vítězství mužů, kteří soutěží, a s každou výhrou či úspěšným tahem jim stoupá sebevědomí i soutěživost. Třeba se vám tahle informace bude hodit při příští pracovní schůzce.
Confidence Code mluví také o výchově sebevědomých dcer a dámy dokonce chystaly či dokonce už vydaly Confidence Code pro dívky. Doporučuji číst v návzanosti na Mindset – knížku od Carole Dwek.
