Mezi silné emoce, které dokážeme během svého života prožívat velice procítěně, patří strach. Mít strach je přirozené, řadíme ho k běžné úzkosti vznikající ze situace, která pro nás není příjemná. Kolikrát si strach vyvoláváme vědomě hororem nebo strašením, protože v tom hledáme kousek adrenalinu, vzrušení a zábavy. Avšak pokud se strach vymkne kontrole, a my se něčeho hodně moc bojíme, může vzniknout chorobný, zdlouhavý stav, kterému se odborně říká fobie, jedná se o vnitřní obavu z nějaké činnosti, věci, z místa. Tímto pocitem trpí více ženy než muži, ale nemusí to být pravda, stačí k tomu citlivější, labilnější povaha, popřípadě obrovská představivost.
Dle průzkumu se dokážeme bát čehokoli, mezi nejznámější fobie patří:
strach z létání (aviofobie), strach z malých, uzavřených místností (klaustrofobie), strach z výšek (akrofobie), satrach z lidí (sociální), strach z pavouků (arachnofobie), strach z velkých prostor (agorafobie), strach ze tmy (achluofobie), strach ze špíny (mysofobie), strach z vody (ablutofobie), z jídla (cibofobie), z klaunů, z koček, z lidí, ze zrcadel, z hmyzu, z duchů, ze sexu, ze stěhování, z cestování, z nemocí, ze samoty, ze snů, z ohně, z přírodních katastrof, z otevřených dveří, ze psů, z panenek, z očkování, z hadů…
Mít velký strach není zdravé
Fobii doprovází pocení rukou, potíže s dechem, střídání teplot, třes, vnitřní strach, bušení srdce, nemožnost křičet, pocit na omdlení, velká úzkost. Strach nemocného svazuje, vzniká v jeho hlavě a promítá se do celého těla, není schopen sám obavu potlačit, cítí se být ohrožený a v nebezpečí. Už jen při pomyšlení na možnou situaci, je takový člověk schopen propadnout stresu. Rychle propadá panice, nesoustředí se, žije pořád v úzkosti, očekávání a je pořád v pozoru. Hrozí v mnoha případech i srdeční zástava nebo zešílení.
Jednou jsem zažila něco podobného při dívání na horor Ptáci, byla jsem na návštěvě u kamarádky na velkém baráku, kde zrovna měli čerstvě vymalované místnosti, ustlala mi v pokoji, který dělila od toho jejího obrovská tmavá chodba. Povídala mi při hororu, že se docela v baráku bojí, že tam pořád něco bouchá, což vyprovokovalo moji fantazii na maximum. Umíte si představit, dvě ženské s malým dítětem, obrovský starý dům na samotě, všude kolem nás les, tma. Kolem půlnoci začalo něco v domě bouchat, po hodině strachování se přišlo na okenice a vítr, což mi moc nepomohlo, byla jsem tak vyděšená, že jsem chtěla odjet domů. A aby toho nebylo dost, celá noc proběhla v divném pokoji bez dveří, kde na jedné straně byla velká tmavá chodba a na druhé straně schody na půdu (kde podle kámošky strašilo). Střídaly se ve mně smíšené pocity, zrychlený dech, bušení srdce, pocení, úzkost. Od té doby, mi tma nedělá dobře, horory nemám ráda a na návštěvy do starých domů nechodím. Tento zážitek se mi vepsal tvrdě do paměti.
Vnitřní obava dokáže vyřadit nemocného jedince z běžného života, a pokud se nezačne léčit formou terapie, porucha sama od sebe neodezní
Rodiče předávají svůj strach a zlozvyky svým dětem, které se začnou bát stejných věcí. Někdy si ani neuvědomujeme, že koukání na horor, strašení malých dětí nebo lekání přátel, může zanechat v těch druhých trvalé následky, za vším totiž stojí nepříjemné zážitky a zafixovaná vzpomínka. Stejně jako se spálíme o sporák a umíme si představit zpětně ten stejný pocit, fobie a zážitek ze strachu, se také vrací v myšlenkách zpětně.
Léčit různé druhy fobie je náročné a trvá delší dobu, ale hodně záleží na pokročilosti strachu
Nemocný by se měl vyhnout spouštěčům, naučit se ovládat paniku, vyhýbat se stresu. Mít při sobě něco, co mu dokáže v dané situaci pomoct, třeba sáček na dýchání, antistresový míček, sluchátka s uklidňující hudbou, pití, cucavé bonbóny, žvýkačky, fotku milované osoby, kamaráda na telefonu, pěkný film v tabletu a v krajním případě prášky na uvolnění. Někteří v těžkých případech potřebují pomoc odborníka, docházení na pravidelné terapie, silné antidepresiva. V lehčích případech se s tím dá naučit žít. U slabších jedinců, náchylných ke strachu a hrůzostrašným představám, se doporučuje nezaplňovat svůj mozek horory, kriminálkami a strašidelnými knížkami, protože kolikrát pak nejde taková myšlenka vypudit z hlavy a mnohdy nás pak děsí ve snech nebo v reálu.
Zažili jste podobný strach? Napište nám.
Blogerka Michaella
(zdroj obrázků – pixabay)
