“Tak si představ, kolik bolesti a strachu mám v sobě, když to minulé je stále přítomno i jenom svým stínem”
Také máte minulost, které se nemůžete zbavit? Pořád dokola se snažíte, pouštíte, propouštíte, rozpouštíte, vypouštíte, už ani nevíte jakou ještě předponu byste tomu daly, aby to konečně zmizelo? Meditujete, čarujete, radíte se, dýcháte, smějete se jako cvičená opice na skupinovém sezení, učíte se mantry, malujete mandaly …..svatá prostoto 20! stránek by nám nestačilo na sepsání všeho co se radí, nabízí a co jste více či méně už zkusily nebo se nad tím jen zamyslely a hodily si to aspoň virtuálně ve své hlavě. Pořád něco a vono pořád nic!
Také jste to už několikrát vzdaly a pěkně od plic si zanadávaly na všechno a na všechny, včetně žlutého a modrého okřídlence, kteří rozhodně kroutí hlavami, jak to že se toho držíš a nepustíš to 😎 A co já kur… vím! do pr****! *sad*
Také jste už klečely na zemi a řvaly, že sakra už toho mám fakt dost, ať se mě to pustí nebo se to ustřihne nebo co já vím co, ale ať to fakt dá pokoj, že už fakt nevíte jak ještě byste to xx-stily, protože už asi snad jenom naložit se do kyseliny a nazdar!
Jak jste na tom vy? 🙂
Já si tedy nemůžu na svůj život stěžovat. I pády a zrady jsem ustála a vždy jsem se opět zvedla a šla dál a také jsem o hodně dál. A za to vše děkuji, všem a všemu a také sama sobě, že jsem vždy nakonec věřila a krůček po krůčku šla dál.
Ale také jsou věci, které se mě drží a bolí a trápí a hlavně neskutečně odsávají energii. Je to minulost, vzpomínky, bolest, trápení. To vše mám logicky a zároveň od srdce zpracované, rozumím tomu, chápu to a přijímám, ale ten následek “bolest, smutek, strach” se mě drží dál. A každou novou zkušeností, byť malinkou a rychle pochopenou a zpracovatelnou, se to vše zpětně opět ozve o slovo a snad ještě v plnější síle. Jakoby se to násobilo. A fakt mě to nebaví. Dávám výpověď!
Víte o čem mluvím? Znáte to? *heart*
Co s tím děláte vy?
||Blog
