Určitě znáte přiznání na mateřské. Většinou si tam neradí, ale osočují se. Rozdělilo se to na tábor kojících a nekojících. A také očkující a neočkující. A tohle se tam objevuje stále dokola. A přitom, když se objeví status o vzájemné toleranci tak jsou všechny najednou svatí. 
Avšak nejlepší jsou ti, kteří jdou s kůží na trh. A ne jen tak s něčím. Ale s tím, že milují švagra, bráchu, ségru a bůhví koho… Ale kdyby to bylo jen platonicky… Kde kdo vykecá, že s tím dotyčným i něco měl a každý hltá jeho příběh. Než se ovšem objeví někdo, kdo toho člověka zná a vykdáká mu to. A pak už ostatní nemají co hltat.
Nebo věčný stěžování si či chubení.
Ještě jsem četla pár příspěvků a zaujala mě jedna která si stěžovala, že jí opustil ten její, má šest dětí a ptala se, co má dělat aby je uživila a přitom nemusela chodit do práce.
||Blog
