Jedno z míst na které jsme se těšili. Ačkoliv jsme ani nevěděli, jak moc blízko se můžeme k ledovci podívat, tak jsme věděli, že to za to bude stát.
Když jsme do města přijeli, tak počasí nebylo nic moc a většinu dne propršelo.
I tak jsem stihla jít na menší track kolem hodiny a půl zpáteční.
Většina cesty byla lesem a nebylo nic vidět.
Ale na konci byl houpací most a pod ním nádherná modrá voda.. a co nejdůležitější, nikdo nikde.
Jen já.
Glacier je menší město, jak už to tak na jižním ostrově bývá.
Moc toho tam nenajdete kromě restaurací a kaváren, kde se najíte za stejné peníze, jako jinde, ale vypadá to tam už mnohem víc turisticky.
Město samo o sobě mě moc neoslovilo, i když okolí a vyhlídka je parádní.
Když se druhý den objevilo konečně sluníčko, tak se nám odkryly hory a ledovec byl vidět už ze začátku tracku, což jsme ani nečekali.
Procházka tam byla příjemná, většina cesty po rovině a spousta malých vodopádů na skálách.
K ledovci Vás pustí celkem blízko a na pěknou fotku to stačí, nicméně pokud tam jdete v normální čas a nejste ranní ptáčata, aby jste tam běželi už v sedm ráno tak je tam celkem hlučno, protože jedna helikoptéra střídá druhou, aby uspokojili turisty a ukázali jim ledovec z výšky.
Na cenu jsme se ani nepodívali, protože víme, že to už v rozpočtu nemáme a taky protože si necháváme něco extra do Queenstown, kdyby jsme se náhodou rozhodli skočit z mostu.
Mluvím samozřejmě o bungee jumpingu 🙂
Kempy v okolí Glacier jsou samozřejmě placené a protože je ve městě hodně turistů tak nás tam namačkali všechny co nejblíž k sobě a nakonec jsme si vařili v autě, protože to bylo pohodlnější než se tlačit v kuchyni se zájezdem japonců nebo číňanů.
Platili jsme 30 dolarů včetně sprchy, což na takhle turistické místo ujde a jedna nebo dvě noci se dají přežít a za ty výlety to stálo.
