Dnešní doba je opravdu zvláštní. Nikdy bych nevěřila, že dospějeme do bodu, kdy se vakcinace stane pomyslnou dělící čárou společnosti. Očkovaní nechápou neočkované, neočkovaní se naopak vysmívají očkovaným. Tato problematika se stala ústředním tématem k rozhovorům mnohých z nás. Lidé jsou schopni strávit hodiny a hodiny nad tím, kdo, jestli a proč je (ne)naočkovaný.
Cílem mého článku rozhodně není předat vám informaci o tom, zda já sama očkovaná jsem nebo nejsem. Nemyslím si, že je to pro čtenáře mého blogu tak důležitá informace. Jen si chci postesknout nad tím, jak černobílý současný svět je. A jak je mi z toho smutno. A jak bych chtěla, aby to tak nebylo.
Stejně jako všichni ostatní, i já každý den sleduji zprávy. Nedávno jsem četla, že Česká republika stále zaostává za průměrem proočkovanosti Evropské unie. Nejvyšší počet očkovaných je podle všeho v Portugalsku, na Maltě, ve Španělsku a Dánsku. Nejmenší podíl populace s ukončeným očkováním bychom našli v Africe.
Vakcíny totiž putují převážně do bohatých zemí, což podle mého názoru není úplně šťastné řešení (i když mu do určité míry rozumím). Není se však ale čemu divit, že následné udělení výhod očkovaným a zpřísnění omezení pro neočkované vede k prohlubování sociálních rozdílů. Opravdu jsme dospěli do bodu, kdy někteří lidé budou mít nad těmi ostatními značné výhody? A nejen lidé, ale i státy jako takové. Jak takový svět bude za pár let vypadat?
Snažím se vše pochopit, ale nepřestávající (a mnohdy až agresivní) boj provaxerů a antivaxerů mě už opravdu unavuje. Každá strana má své názory, přes které nejede vlak a obě skupiny jsou schopné se hádat do krve. Ale takhle by to přece být nemělo, nebo ano?
No, dost už k tomuto negativnímu tématu. Já sama se snažím neustále myslet pozitivně a doufám, že jednou bude všechno podobně jako dřív. Co mi momentálně dělá velkou radost, jsou samozřejmě blížící se Vánoce. Už jsem začala s přípravami a celý domov jsem si decentně vyzdobila. Nepotrpím si na nic výrazného, ale aspoň pár dekorací jsem přidala. A už si brousím zuby na vánoční stromeček.
V zimě moc ráda spím (kdo taky ne, haha). Už dlouho jsem si ale říkala, že bych chtěla investovat do kvalitního polštáře, abych udělala něco pro své zdraví. Koupila jsem si proto polštář z líné pěny a od té doby, co ho mám, se z postele nemůžu vyhrabat. 🙂
Zima je podle mě spolu s Vánocemi skvělou příležitostí pro sbírání energie a nových sil na nadcházející rok. Já to tak mám každoročně. S blížícím se koncem roku bilancuji, zhodnocuji uplynulý rok a přemýšlím, co mě čeká v tom nadcházejícím. Snažím se sesumírovat si veškeré plány a udělat si pořádek v životě a v hlavě.
A jak si v zimě užít kvalitnější spánek? Myslete na přísný režim. Já vím, psala jsem, že bych nejraději prospala celé dny, ale to byla samozřejmě nadsázka. I v zimě se snažím spát zhruba stejně dlouho jako v létě, i když je vstávání z postele do tmy obecně těžší. Už dávno jsem přitom zrušila můj zvyk dospávat pracovní týden o víkendu a musím říct, že od té doby je mi mnohem lépe.
Na kvalitu (nejen) zimního spánku má samozřejmě velký vliv matrace. Řadím se mezi obrovské milovníky kávy, ale zhruba po třetí hodině odpoledne už si toto povzbuzení nedopřávám. Mám totiž vypozorováno, že se mi poté špatně spí.
Rozhodující je také teplota na spaní. Já v ložnici udržuji teplotu zhruba o dva stupně nižší než v ostatních místnostech a je to akorát. V noci se nebudím žízní ani zimou a spím klidně po celou noc.
Moje nejoblíbenější roční období je pravděpodobně léto, ale i zima má své kouzlo. Všichni obecně trávíme více času doma, se svou rodinou a přáteli. Jedná se o období, kdy máme tendenci se scházet u horkého čaje a užívat si kouzelnou atmosféru hlavně doma. A Vánoce, ty jsou kapitolou samy o sobě.
Opatrujte se a užívejte si klidný advent.
