ZDRAVÍčko, ZDRAVÍm žiji v každé chvíli.
Přišla jsem na poštu, stáli tam na tvz. čekačce dva mladí muži
a jeden se děsně rozčiloval, jak je “SUPER”, že tam tráví své mládí.
Vezmu si lísteček, po chvilce se usměji a oslovím je, že:
“Tak pojďte místo stěžováni si na tragičnost časové prodlevy,
zaměřit se na lepší postoj, jsem fyzioterapeutka, proto to nabízím,
v rámci využití času”.
Jeden si mě prohlédne a odpoví:
“Já ji mám doma, přítelkyně je též posedlá, jako Vy”.
Na to se od plic zasměji a odvětím:
“Výtečně, proč tedy máte zavřenou hruď, když zajisté víte,
jak to škodí a zároveň má být ŘÁDně?”
Ihned se narovná a ŘÁDný postoj drží celou dobu, co je na poště.
Krása. Ne každý je proti ŘÁDu, ale i ti vědomí, jsou ještě (díky slabé informovanosti) zapomnětlivý.
Pochválila jsem jej IHNED po narovnání se, čímž můj úkol skončil.
Dále jsem si četla nápisy na zdech pozpátku a pečovala o sebe – udělala si pozice:
STOJÍCÍ SOCHA, PÁV, TANEČNÍK s KARPÁLY.
Poté došla řada i na mě.
Tento příběh mě zaujal onou krátkostí a výstižností.
Takže pro Vás ostatní JEN přidám onu základní/výchozí pozici STOJnou, v které se vše srovnává a též posiluje, kde má.
1) Chodidla (špičky a paty rovně) od sebe na šíři ramen.
2) Uvolněné podkolenní jamky.
3) Brada nad klíční kosti.
A u toho –
NÁDECH nosem:
Ramena a lopatky stahovat pomyslně do zadních kapes.
NE K SOBĚ!
VÝDECH ústy:
Tlačit palce do země a vtahovat břicho.
To byl příběh číslo 103.
Za 10 dní se těším na 104 z 136/7.
Mějte se a na ZDRAVÍ,
Wanda Vorlová
