Přemýšlím, čím vás trochu pobavit, v téhle pitomé době, kdy se nám to zase pěkně všechno sere…. Nechci tu hovořit o covidu ani očkování, protože mně všechny ty dez/informace a bludy už strašně lezou na nervy, takže odlehčeně jo?
Byli jsme v Pekle Čertovina, super to bylo celkově a peklem nás samozřejmě prováděli čerti. Byli zábavní a velmi dvojsmyslní neboť tam chodí i malé děti. Na konci prohlídky jsme dělali společnou fotku a mně přišlo blbý, fotit se v respirátoru a tak jsem se zeptala: Nemohli bychom si aspoň na tu fotku „ty věci“ ze sebe sundat? Odpovědí mi bylo: „Jo, klidně se svlíkni, ale tu roušku si nech“ 
No a v pekle jsem i nastydla, klasika – hodina ve vířivce a pak ven do 2 stupňů, klasika. Jenže, vysvětluj to, že smrkáš a kašleš prostě jen tak, protože si nachcípaná, v téhle době – kdybyste viděli ty výrazy ve vlaku, čekala jsem každý den, že mně vyhodí za jízdy z vlaku. Hodně mně pobavilo přirovnání, které jsem četla v komentářích k nějakému vtipu. Že před dobou covidovou se vždycky maskovalo prdnutí kašlem, nyní kvůli covidu maskujeme kašel prdem
Dneska v tom vlaku byla ráno paní, která je evidentně zvyklá snídat a tak si vytáhla buchty z batůžku. Takové ty kupované, jak je jich tam 9 nalepených na sebe, opatrně se rozhlédla po kupé, kde dva lidi spali, jeden byl zabraný do mobilu a já, která dělala, že nic nevidím. A tak si nenápadně sundala respirátor a jak se bála, že jí někdo vynadá, tak začala jíst, ale lidi, kdybyste viděli ten fofr Já měla co dělat, abych nevyprskla smíchy, protože ta paní vypadala, že trénuje na nějakou soutěž (v požírání vařených vajec nebo suchých ovocných knedlíků na čas) přísahám, že sežrala všech těch 9 buchet asi za minutu a půl Rychle si zpátky nandala ten respirátor a dělala jako že nic
Já měla co dělat, abych nevyprskla smíchy, protože ta paní vypadala, že trénuje na nějakou soutěž (v požírání vařených vajec nebo suchých ovocných knedlíků na čas) přísahám, že sežrala všech těch 9 buchet asi za minutu a půl Rychle si zpátky nandala ten respirátor a dělala jako že nic A když jsme u toho jídla, tak….
Tuhle byl u nás na návštěvě kamarád. Povídáme si a došlo na téma momentálně probíhajících honů. Já mám zvěřinu ráda, manžel nikoli, a tak když na to téma přišlo, vyprávěl, že jednou někde měl zvěřinu a tak to smrdělo a bylo to tak hnusný, že se mu to zprotivilo a už to od té doby nevzal do pusy. Na to zkušeně kamarád odpověděl, že jídlo musí být připraveno z mladého kusu, že cituji:„starý daněk smrdí“ to prý nebrat. Málem jsem se počůrala neboť myslím, že si prvotně vůbec neuvědomil, že je právě na návštěvě u manželů Daňkových Takže aspoň vím, na co se můžu za xx let těšit
Takže aspoň vím, na co se můžu za xx let těšit A když jsme u manžela, tak mně ještě napadá jedna storka a to, že….
Kudrnatý holky jistojistě vědí, že když nemají super fén z difuzérem, tak si můžou ušetřit peníze a mít pěkný vlasy, když si je vyfoukají přes cedník. Jenže …. to vědí asi jenom vlno a kudrno vlásky, ne plešatý chlap, že jo, takže když mně „načapal v koupelně s cedníkem na hlavě a fénem v ruce, slyšela jsem jenom: „Tvl kde mám telefon, tohle si musím vyfotit, to ET volá domů nebo co děláš?“
A co se krásy teda týče, tak jsem zase jednou chtěla být za dámu a vzala si sice starý, ale pořád pěkný boty, takový ty polokozačky na podpatku. Až v práci jsem si všimla, že na jedné je malý kousek podrážky rozlepený. Dosluhují, říkala jsem si, jenže jsem nevěděla, že doslouží tak brzy. Vyšla jsem z práce směr autobus a najednou si říkám, ješiš, co mi ta bota tak plácá? Kouknu a podrážka úplně rozlepená, žralok, ale přes celou botu, držel jen centimetr u špičky. Dopr…. Co s tím? Když se vrátím a budu to lepit, ujede mi vlak. Tak jsem to doškubla, že snad dojedu na té šlupce. Přísahám, že jsem udělala další 3 kroky a na chodníku zůstala podrážka z druhé boty. To nevymyslíš Nevěděla jsem, zda plakat nebo se smát, na autobus jsem našlapovala jako víla podrážky vyhodila do koše a modlila se, aby to kdyžtak prdlo až ve vlaku, neboť jsem měla sukni a silonky. Jít bosa by šlo, ale v silonkách? Představa, že se někde v parku nebo v autobuse svlíkám z těch punčoch…. Ale dopadlo to dobře, dojela jsem a boty vyhodila až do naší popelnice.
Nevěděla jsem, zda plakat nebo se smát, na autobus jsem našlapovala jako víla podrážky vyhodila do koše a modlila se, aby to kdyžtak prdlo až ve vlaku, neboť jsem měla sukni a silonky. Jít bosa by šlo, ale v silonkách? Představa, že se někde v parku nebo v autobuse svlíkám z těch punčoch…. Ale dopadlo to dobře, dojela jsem a boty vyhodila až do naší popelnice.Inu, jak je řečeno v popisku, pořád se něco děje…
Ať jsou i vaše dny plný směšných situací a věřte, bude líp 
