Cesta k podnikání: Klára Ocelíková a její poslání pomáhat ženám v Brně najít svůj smysl
Kláře Ocelíkové je 26 let a ještě před rokem byla zaměstnaná ve velké korporaci – vystudovala řízení a ekonomiku podniku a už při škole zvládala práci na hlavní pracovní poměr. Pak se ale rozhodla, že chce něco víc. Něco svého, co jí bude dávat smysl. Její přání splnila Pracovna ŽENY s.r.o., kterou si otevřela v dubnu v Brně.
Životní změna: Pocit nespokojenosti. „Věděla jsem, že nejsem tam, kde mám být. Věděla jsem, že potřebuju být kreativní, pracovat na něčem, co mě bude naplňovat a dávat mi smysl,“ říká dnes Klára.
Životní motto: Když nejde o život, jde o … „Vždycky to říká moje maminka a je to svatá pravda. Myslím, že bychom si to měli připomínat co nejčastěji,“ říká Klára.
Proč jsi odešla z jistého místa v korporaci a rozhodla se jít do nejistoty?
Tři roky jsem při škole pracovala na marketingové pozici. Pak se změnily poměry ve firmě a já jsem nastoupila na pozici, která byla více administrativní a méně kreativní a práce mě přestala naplňovat. Byla jsem nešťastná, dala výpověď a začala hledat něco jiného – práci snů. Jediné, co jsem si přála, bylo najít práci, která by mě naplňovala. Práci, kde bych byla šťastná. Ale i přesto, že jsem obcházela spousty pohovorů, nic mě nezaujalo…
A pak přišla Pracovna… Jak? 🙂
Když jsem byla asi měsíc na úřadu práce, uviděla jsem někde na webu Pracovny… Už ani nevím, jestli to bylo na facebooku, nebo jinde, ale vykoukly na mě. Napsala jsem Irči, jestli je Pracovna v Brně. Irča odpověděla, že není, a že si jí můžu otevřít. Za pět měsíců byla Pracovna na světě.
Takže to byla docela rychlovka…
Vůbec jsem nad tím totiž nepřemýšlela! Přesně jsem věděla, že je to ono… Takový ten pocit, kdy vůbec netušíš proč a hlavně jak, ale víš, že to máš udělat.
Uvažovala si o podnikání někdy dřív?
Ani mě to nenapadlo. Nemyslela jsem si, že jsem na to ten správný typ člověka.
Takže pro tebe najednou přišla spousta nových věcí, které si musela vyřídit. Bylo to těžší, než sis myslela?
Nebylo, pořád je! 🙂 Přijde mi, že český stát podnikatele moc nepodporuje. Nikde není žádný souhrn, co všechno je potřeba splnit. I na pracovním úřadě, když jsem řekla, že chci podnikat, tak se mě všichni pořád ptali, proč prostě nejdu pracovat jako ostatní. Ale už to vlastně chápu, protože legislativa podnikatele opravdu nepodporuje… A to by se podlě mě mělo změnit.
Šla bys do toho znova, kdybys věděla to, co víš teď? 🙂 Udělala bys něco jinak?
Víc bych se připravila – takové ty věci jako účetnictví apod. – a víc bych plánovala dopředu. Jsem na to sama a nestíhám. Je toho hodně, ale asi to tak mělo být, vnímám to jako své poslání.
Nicméně podruhé už bych do toho nešla sama, vzala bych si parťáka. Riskla bych to, i když vím, že podnikání ve více lidech může být problematické. Nicméně každý člověk má jen omezený zdroj energie a času. Když ho vyčerpá, tak je konec – prostě se nedá stíhat všechno. Navíc každý má nějaké slabé stránky a s partnerem v podnikání se dají vyvážit.
Jaký je největší rozdíl mezi zaměstnáním a podnikáním?
Zodpovědnost! Za celý svůj život… Jako zaměstnanec necháváš zodpovědnost jiným – účetní, nadřízeným, kolegům… Jsi podmaněná, pod vlivem ostatních. Jako podnikatel musíš přijmout zodpovědnost za všechno, co uděláš a přijmout své chyby. Už za tebou není nikdo, kdo by je napravoval, kdo by tě omluvil. To je asi ten největší rozdíl. Teď pracuju na tom, abych se to naučila co nejlépe – hlavně spolehnout se sama na sebe.
V čem je největší rozdíl?
Z práce jdeš domů s čistou hlavou. Od chvíle, kdy opustíš kancelář, ti začíná volný čas. Když podnikáš, žádný volný čas nemáš. Podnikání je tvůj život. Musíš se naučit odpočívat, nebo se zblázníš….
Jak se ti podařilo se s tím vypořádat?
Dřív jsem si myslela, že hodně spím, ale zjistila jsem, že i přesto je moje tělo hodně unavené. Když si teď tělo řekne, že chce spát, snažím se ho poslechnout a nemít výčitky z toho, že se vyspím. Snažím se chodit do přírody, což mě nabíjí energií.
Co tvoje Pracovna nabízí ženám v Brně? Proč by tam měly přijít?
Stavím to na tom, že chci, aby byly ženy šťastné. Aby se jim nestalo to, co se stalo mě v 26 letech – vyhořela jsem. Byla jsem nešťastná a nevěděla jsem, co se životem. I proto pořádám v Pracovně různé kurzy, kde může každý najít to, co ho baví. Chci, aby se ženy zamyslely nad tím, jestli jsou skutečně šťastné – jde mi v podstatě o takové probuzení. 🙂 Každý musí nějak vydělávat, musíme žít v materiálním světě, ale pořád si můžeme práci vybrat. Pak samozřejmě nabízím pronájem krásného a útulného prostoru nebo coworkingové místo.
Máš nějaký podnikatelský sen ohledně Pracovny?
Můj sen je, aby tam bylo pořád plno šťastných lidí. Pak vím, že to má smysl. 🙂 Samozřejmě chci Pracovnu posouvat pořád dál – od začátku mám sen o centru pro psychicky a fyzicky týrané ženy. Útočiště, kde bychom dělaly kurzy sebeobrany, mohly by se tam vypovídat, najít podporu. S ženami, které si týráním prošly, se setkávám a pokaždé mě mrazí, když mi vypráví, co zažily.
Co bys popřála ostatním ženám?
Aby se milovaly takové, jaké jsou, přijímaly se a užívaly si život. Aby byly zkrátka opravdu šťastné, v hloubi duše šťastné samy se sebou.
Zaujala vás brněnská Pracovna? Sledujte její facebook, kde najdete informace o plánovaných akcích!
Zdroj: Kristýna Malina
