Zuzana Jokešová: Jak kombinovat úspěšnou kariéru s vášní pro tanec a krasobruslení
Zuzana Jokešová jde do všeho s velkým nadšením a pozitivním přístupem. Její optimismus je nakažlivý a energii upouští při latinsko – amerických tancích nebo krasobruslení. Je spolumajitelkou prosperující personální agentury Employment Express s.r.o. a plánuje založit další společnosti.
Dobrý den, Zuzano, jste partnerkou personální společnosti Employment Express, s.r.o.. Věnujete se personalistice od počátku své kariéry?
Ano, věnuji, 11. února to bylo přesně 20 let, co pracuji v personální agentuře. Jak je to v životě běžné, k práci v agentuře mě přivedla náhoda. Vystudovala jsem Obchodní akademii a po maturitě odjela do Anglie jako au-pair. Milovala jsem angličtinu a chtěla jsem si ji zlepšit.
Po návratu, před nástupem na vysokou školu, jsem hledala zaměstnání. Šla jsem na pohovor do personální agentury a zůstala tam dalších pět let. I když mě na vysokou školu přijali, nikdy jsem tam nenastoupila. Během pěti let jsem si prošla všechny možné pozice – od náboru na stálý pracovní úvazek, přes outsourcing zaměstnanců, až po školení našich klientů v divizi zaměřené na vzdělávání.
Po pěti letech paní majitelka firmu prodala a já se rozhodovala, kam budou směřovat mé další kroky. Tehdy jsem pracovala s kolegou z Velké Británie, který měl mezinárodní zkušenosti s náborem zaměstnanců a také jsem měla kamaráda z Ameriky, který byl velice zdatným obchodníkem. V roce 2002 jsme společně založili Employment Express, s.r.o.
Co bylo klíčové pro rozhodnutí založit vlastní společnost?
Těch faktorů bylo určitě více, hlavním faktorem byl touha pracovat sama na sebe. Měla jsem pocit, že když budu rozhodovat o tom, jak společnost funguje a jak přistupuje ke klientům, tak tu práci mohu dělat lépe a efektivněji. V té době mi bylo dvacet čtyři let, neměla jsem rodinu a mohla jsem si dovolit kontokorentní úvěr. Dnes, když mám děti, bych asi tolik neriskovala.
V devadesátých letech začalo mnoho lidí podnikat a já jsem měla pocit, že musím mít také vlastní byznys. Moje firma mi dala svobodu, vysokou úroveň zodpovědnosti, samostatnosti a určitou skromnost.
Každá firma zažije lepší a horší časy. Ty naše horší časy jsou spojené s hospodářskou krizí, která začala v roce 2008. Zpětně ji však hodnotím pozitivně. Pomohla nám i jiným firmám fungovat hospodárněji, neutrácet za zbytečnosti, více přemýšlet nad tím, kam investujeme náš čas a naše peníze. Podstatně více jsem si uvědomila zodpovědnost, kterou mám vůči svým zaměstnancům a samozřejmě i vůči své rodině.
Nedávno jsem spoluzaložila druhou firmu s názvem Brillion, která nabízí kurzy robotiky pro žáky základních a středních škol. K výuce využíváme Lego Mindstorms EV3 a studenti si osvojí jak konstrukci robotů, tak jejich programování. Obloukem se tak vracím k personální agentuře, protože na trhu je nedostatek profesionálů v IT oborech. Doufám, že naše kurzy usnadní dětem rozhodování, co by chtěly studovat po základní/střední škole a jaké povolání si jednou vyberou.
Určitě bych do budoucna ráda založila ještě jednu společnost. Zatím mám pouze mlhavou představu o konkrétním zaměření. Vždy mě zajímaly technické obory. Fascinují mě továrny, které něco vyrábí, tak třeba si splním sen i v této oblasti.
Co si osobně jako žena myslíte, že je základním předpokladem pro úspěšnou kariéru?
Toto je dle mého názoru velice těžká otázka a pro každého i velice individuální odpověď. Záleží na profesi, které se věnujete, na vzdělání a praxi, kterou jste získala, apod. Pro mě osobně je to určitě zázemí, které mám doma. Mám manžela, který mě ve všem podporuje, raduje se z mých úspěchů a je neuvěřitelnou podporou v době neúspěchů. Zároveň je pro mě inspirací a nekončící studnicí nápadů. Miluje vymýšlet nové obchodní příležitosti a pak se mě do nich snaží uvrtat, což se mu třeba v případě té robotiky i povedlo (smích).
Jaké chyby se stávají při pohovorech? Čím jsou vaše služby pro zaměstnavatele užitečné?
Odpovím nejdřív na Vaší druhou otázku. Určitě šetříme zaměstnavatelům čas, peníze a můžeme přijít s novými nápady, předat jim naše know how. Pokud pracuji pro deset právnických firem, tak jedenácté umím poradit.
Hodně zakázek vyřizuji sama, nejsem jen majitelkou firmy, ale aktivně pracuji na výběrových řízeních. Ta práce je různorodá, pro klienty jsem profesionálem, který rozumí náboru zaměstnanců, zná zákoník práce, zná výhody a úskalí agenturního zaměstnávání, apod.
A jaké chyby se stávají při přijímacích pohovorech?
Dnes si lidé vyhledávají zaručené “návody” na internetu. Dozví se, jak se obléknout, jak stisknout ruku, jak správně odpovídat na otázky atd. Tím nám v nadsázce trochu znesnadňují práci. Pro mě osobně je důležitý přístup uchazeče, jeho aktivita a určité charisma. To je něco, co se kandidáti nemohou naučit. Při náboru se spoléhám nejen na životopis a na to, co mi uchazeč prezentuje, ale pečlivě naslouchám i své intuici. Když vycítím, že uchazeč nemluví pravdu, začnu se ihned ptát a ověřovat správnost mého dojmu. Překvapilo by Vás, kolik lidí u pohovoru zastírá pravdu. Například vrcholový manažer nemůže rok najít práci. Pracoval na vysoké pozici a podobných nabídek na českém pracovním trhu opravdu moc není. Nemá se za co stydět. Bylo by fér, kdyby nám řekl: “Hledal jsem práci, ale těch nabídek moc není, tak jsem zůstal doma.” Ne zřídkakdy si ale začnou uchazeči vymýšlet prapodivné důvody a pohovor zkazí. Takže určitě doporučuji u pohovoru nezastírat, ale spíše otevřeně komunikovat.
Řešíte s majiteli firem otázku, zda je pro danou pozici vhodnější žena nebo muž?
Já se snažím tuto konverzaci vůbec nezačínat a většinou se mi to daří. Našimi klienty jsou zahraniční firmy zaměřené na výkon. Je jim jedno, jestli bude ve vedení žena nebo muž, ten člověk musí mít prokazatelné výsledky. V minulém roce jsem obsazovala sedm pozic generálních ředitelů a ve všech případech mi vedení společnosti řeklo, že by u pohovoru rádi viděli i ženy. Ženy se nám bohužel na takovéto pozice moc nehlásí. Některé nesplňují znalostní kritéria, jiné odpovídající praxi. Nechci říkat, že diskriminace žen na trhu práce není, myslím si, že opak je pravdou. Můžu však svědomitě říct, že Employment Express této diskriminaci nepomáhá.
Hovoří se o tom, že ženy mají nízké sebevědomí. Vnímáte to také u výběrového řízení? Poradila byste jim, jak vystupovat u pohovoru?
S tím musím souhlasit a u pohovorů je to bohužel vidět. Ženy mají tendenci se neustále za něco omlouvat: “Já se omlouvám, že ztrácím hlas. Omlouvám se, že jsem vás nemohla najít. Já se omlouvám, že mám studenou ruku”. Všechny tyhle omluvy jsou zbytečné.
Se sebevědomím však souvisí i skutečnost, že si ženy nedokáží říct o peníze. Většinou si myslí, že když budou tvrdě pracovat, tak si toho někdo všimne a peníze jim přidá. Bohužel opak je často pravdou. V této oblasti by měly ženy na sobě určitě více zapracovat.
Uvedu to na příkladu absolventů vysoké školy. Žena absolventka ví, že nemá žádné zkušenosti. Zažádá tedy o pozici asistentky s nástupním platem 25 000 Kč s cílem získat zkušenost a následně povýšit. Muž absolvent chce být rovnou manažerem, platové očekávání má 35 000 Kč. Žena absolventka práci najde ihned, muž absolvent musí hledat déle, ale práci také nakonec najde. A když dojde na povyšování, firma raději povýší někoho, kdo už má manažerskou zkušenost, tzn. muže. Počáteční finanční ohodnocení má dopad na plat dlouho do budoucna. Mnoho společností dnes navyšuje plat ročně, a to o určité procento. Je veliký rozdíl v navýšení platu o 5% u 25 000 a 35 000 Kč.
Má primární rada pro ženy na pohovorech je, aby se neomlouvaly za nepodstatné věci a nebály se otevřeně vyjádřit svá očekávání.
Co Vás baví, když máte čas jen sama pro sebe?
Mám dvě velké vášně. Prvních z nich je krasobruslení. Krasobruslení byl můj dětský sen, ale maminka na to neměla peníze ani čas. Když bylo mé dceři pět let, zatoužila po tom stejném a jelikož se bála sama vyrazit na led, šly jsme tam spolu. Zapojila jsem se do dětské skupinky holčiček a učila se první krůčky na ledě, vozíček, smrček, čápa, atd. Postupem času jsem pak povýšila mezi dospělé. Na krasobruslení se mi líbí, že vidíte okamžitý výsledek. Někdo Vám ukáže krok, tři hodiny to zkoušíte a najednou se to povede. Musím říct, že se svojí postavou bořím určité stereotypy (smích). Důležité pro mě je, že na ledě je se mnou každou sobotu od září do dubna i má dcera a můj syn. Máme si o čem povídat, máme společné zážitky, společného koníčka.
Mojí druhou vášní jsou latinsko-americké tance. Tancuji ve skupině, která se jmenuje Las Bravas. Dokonce občas i soutěžíme. Zatím pouze prohráváme (smích), bohužel ten úspěch není tak viditelný, jako u krasobruslení. Tančím pět let a mám pocit, že jsem zrovna začala.
Na naší taneční skupině je úžasné to, že zde máme ženy opravdu velice různého věku (od 17ti do 65ti), různého pracovního zaměření i rodinného zázemí. Soutěžíme za seniorky a někdy si myslím, že nikdy nevyhrajeme, protože jsme staré. Tady bych tu diskriminaci cítila, protože je rozdíl, jestli zatančí jive osmnáctiletá holka nebo padesátiletá paní. Zároveň pro nás není úplně jednoduché sladit kostýmy, aby slušely všem. Naše instruktorka nám zařizuje vystoupení na různých akcích a dvakrát ročně vystupujeme na soutěži v divadle. Když si v zákulisí povídám s jinými ženami, tak zjistím, že tam jsou právničky nebo lékařky. A v tu chvíli je úplně jedno, kým jsme v běžném životě, protože tady soutěžíme v tanci a snažíme se tančit co nejlépe. Moje dcera je naší největší fanynkou a všechna vystoupení natáčí.
Každopádně, ať se věnuji čemukoliv, vždy do toho jdu s nadšením a pozitivním přístupem. A takto to mám vlastně i ve svém zaměstnání.
Zdroj foto: Markéta Henzlová
