Cukry náleží do rodiny sacharidů. Jednoduché cukry (zvané též monosacharidy) jsou hlavním palivem našeho těla. Jsou pro nás stejně nezbytné jako benzín pro auto. Skrze buňky pomáhají udržovat tělo v chodu.
Je ovšem třeba si uvědomit několik významných rozdílů mezi jednotlivými cukry.
Glukóza (jednoduchý cukr)
a její výchozí složky, jako škrob a celulóza, tvoří nejhojnější organické chemické sloučeniny na zemi. Vzhledem k tomu, že naše tělo dokáže využívat látky pouze v jejich nejjednodušších formách, musí se všechny složené cukry (tj. disacharidy a polysacharidy) nejprve rozštěpit na jednoduché cukry (monosacharidy). Toto je jeden aspekt trávicího procesu.
Jakmile jsou složité cukry rozštěpeny na glukózu, je tato glukóza absorbována ze střev do krve. Ta ji transportuje do buněk, kde se rozloží na uhlík a okysličí, čímž vzniká teplo a energie. Část uhlíku se uloží pro budoucí energetickou potřebu (podobně jako energii uchovává baterie). Část nadbytečného uhlíku je uložena jako ATP (adenosintrifosfát) nebo převedena na tuk a/nebo uložena jako glykogen. Glykogen se ukládá především v játrech a svalové tkáni, ale může to být i jinde. Jakmile má tělo nedostatek glukózy nebo fruktózy, sáhne do svých zásob glykogenu. Tehdy se glykogen opět přeměňuje na glukózu. Nezapomínejte, že tělo musí mít zdroj paliva, stejně jako auto.
Jíte-li rafinované čili složené cukry (několik glukózových a fruktózových komplexů spojených dohromady), dochází k zahlcení glukózou, což má za následek nadbytek uhlíkových molekul. Tento nadbytečný uhlík se přeměňuje v oxid uhličitý a kyselinu uhličitou. Oxid uhličitý je vylučován plícemi, ledvinami a kůží. Kyselina uhličitá vyžaduje oxidaci neboli transmutaci kyslíkem či minerálními solemi. Obě tyto látky jsou kyselinotvorné a musí být neutralizovány a vyloučeny, neboť silně přispívají k acidóze.
Zahlcení cukrem (glukózou) je v naší společnosti běžným jevem. Jíme totiž spoustu rafinovaných a složených cukrů, čímž nutíme slinivku břišní ke zvýšené produkci inzulínu a játra a ledviny k přeměně nebo vyloučení přebytků. Když k tomu ještě přidáte problémy vyvolané konzumací bílkovin a tuků, začnete chápat, proč dnes lidé mají tolik zdravotních potíží.
Syrové ovoce a zelenina obsahují jednoduché cukry, aminokyseliny a mastné kyseliny ve vyváženém poměru. To je další důvod, proč je nazývám “božími potravinami” určenými pro člověka.
Většina umělých sladidel souvisí s rakovinou. Příkladem umělého cukru je aspartam. Jedná se o neurotoxin, který se štěpí na formaldehyd.
Cukry náleží do rodiny sacharidů. Jednoduché cukry (zvané též monosacharidy) jsou hlavním palivem našeho těla. Jsou pro nás stejně nezbytné jako benzín pro auto. Skrze buňky pomáhají udržovat tělo v chodu.
Je ovšem třeba si uvědomit několik významných rozdílů mezi jednotlivými cukry.
Glukóza (jednoduchý cukr)
a její výchozí složky, jako škrob a celulóza, tvoří nejhojnější organické chemické sloučeniny na zemi. Vzhledem k tomu, že naše tělo dokáže využívat látky pouze v jejich nejjednodušších formách, musí se všechny složené cukry (tj. disacharidy a polysacharidy) nejprve rozštěpit na jednoduché cukry (monosacharidy). Toto je jeden aspekt trávicího procesu.
Jakmile jsou složité cukry rozštěpeny na glukózu, je tato glukóza absorbována ze střev do krve. Ta ji transportuje do buněk, kde se rozloží na uhlík a okysličí, čímž vzniká teplo a energie. Část uhlíku se uloží pro budoucí energetickou potřebu (podobně jako energii uchovává baterie). Část nadbytečného uhlíku je uložena jako ATP (adenosintrifosfát) nebo převedena na tuk a/nebo uložena jako glykogen. Glykogen se ukládá především v játrech a svalové tkáni, ale může to být i jinde. Jakmile má tělo nedostatek glukózy nebo fruktózy, sáhne do svých zásob glykogenu. Tehdy se glykogen opět přeměňuje na glukózu. Nezapomínejte, že tělo musí mít zdroj paliva, stejně jako auto.
Jíte-li rafinované čili složené cukry (několik glukózových a fruktózových komplexů spojených dohromady), dochází k zahlcení glukózou, což má za následek nadbytek uhlíkových molekul. Tento nadbytečný uhlík se přeměňuje v oxid uhličitý a kyselinu uhličitou. Oxid uhličitý je vylučován plícemi, ledvinami a kůží. Kyselina uhličitá vyžaduje oxidaci neboli transmutaci kyslíkem či minerálními solemi. Obě tyto látky jsou kyselinotvorné a musí být neutralizovány a vyloučeny, neboť silně přispívají k acidóze.
Zahlcení cukrem (glukózou) je v naší společnosti běžným jevem. Jíme totiž spoustu rafinovaných a složených cukrů, čímž nutíme slinivku břišní ke zvýšené produkci inzulínu a játra a ledviny k přeměně nebo vyloučení přebytků. Když k tomu ještě přidáte problémy vyvolané konzumací bílkovin a tuků, začnete chápat, proč dnes lidé mají tolik zdravotních potíží.
Sacharidy představují skupinu chemických látek složených z uhlíku, kyslíku a vodíku (uhlíku a vody). Zahrnují škroby, cukry, glykogen, dextriny a celulózu. Sacharidy jsou roztříděny podle počtu uhlíkových atomů, které obsahují, a podle kombinací jednotlivých cukrů. Jelikož sloučeniny organického uhlíku zajišťují buňkám hlavní zdroj buněčné energie, jsou pro naše tělo nepostradatelné.
Všechny zelené rostliny využívají sluneční energii při fotosyntéze ke sloučení oxidu uhličitého a vody, aby vytvořily sacharidy. Celulóza, hlavní složka buněčných stěn rostlin, je jedním ze sacharidů. Když ji sníme, počíná si ve střevech jako koště a buňkám střevních stěn dodává energii.
Je holý nesmysl, ţe přirozené, jednoduché cukry “živí” (tj. podporují) rakovinu. Opak je pravdou. Jednoduché cukry posilují buňky a dodávají jim energii, což je pro úspěšnou léčbu rakoviny nezbytné, neboť rakovinné buňky jsou normální buňky, které acidóza připravila o zdraví a vitalitu. Mějte na paměti, že jednoduché cukry, zejména glukóza, jsou tím pravým palivem pro buňky. Bílkoviny a tuky by měly být jako palivo užívány jen v případě krajní nouze, neboť mohou poškodit buňky.
Fruktóza je nejvyšší energetickou formou monosacharidů či jednoduchých cukrů. Především neurony (nervové buňky) přitahují molekuly fruktózy. Namísto aktivního transportu, který užívá její protějšek glukóza, proniká fruktóza do buňky difuzí. Difuze šetří energii pro tělo a jeho buňky.
Každá aktivita vyžaduje energii, i transport živin buněčnými stěnami. Většina živin potřebuje nějakého pomocníka či přepravce, jenž jim asistuje při tomto průniku do buňky. Jelikož ATP (adenosintrifosfát) je energie uložená v buňce, užívá se při aktivním transportu (podporované přepravě živin buněčnou membránou). Glukóza potřebuje pro tento aktivní transport inzulín do jisté míry jako “utilizační hormon”. Oproti tomu fruktóza nevyžaduje ATP ani inzulín a je buněčnou stěnou jednoduše protlačena či difundována.
Pro diabetiky je fruktóza ideální, zvláště když ze své stravy vyloučí složené cukry. Složené cukry totiž nadměrně zvyšují hladinu krevního cukru, což potom vyvolává potřebu dalšího inzulínu.
Syrové ovoce a zelenina jsou nejvhodnější zdroje jednoduchých cukrů. To je jeden z důvodů, proč se vaše tělo po jejich požití stává silnějším a aktivnějším. Strava bohatá na bílkoviny a chudá na cukry nebo strava bohatá na složené cukry okrádá vaše tělo o tolik potřebnou energii, vyvolává acidózu a zvyšuje hladinu krevního cukru. Jednoduché cukry rovněž podporují alkalizaci tkání, která je nezbytná pro jejich regeneraci a vitalitu. Fruktóza, jak již bylo řečeno, je nejlepším přírodním elektrickým cukrem a ideální látkou pro regeneraci mozku a nervů.
SLOŽENÉ CUKRY
Existují dva druhy složených cukrů – polysacharidy a disacharidy.
POLYSACHARIDY – řetězec či řady spojených monosacharidů nebo disacharidů. Mohou se skládat z několika nebo mnoha sacharidových vazeb. Když polysacharidy podrobíte hydrolýze, získáte přes dvacet monosacharidů. Polysacharidy se rozdělují na dvě skupiny, škrob a celulózu.
• Škrob: škrob, glykogen, dextrin, inzulín
• Celulóza: celulóza, hemicelulóza
DISACHARIDY – Složené cukry, které jsou tvořeny dvěma monosacharidy. Dělí se na tři skupiny: maltózu, laktózu a sacharózu.
• Maltóza – ze sladu; 2 molekuly glukózy
• Laktáza – z mléka a mléčných výrobků; 1 molekula glukózy a 1 molekula galaktózy
• Sacharóza – z cukrové řepy, cukrové třtiny, invertovaných nebo rafinovaných cukrů; 1 molekula glukózy a 1 molekula fruktózy
Disacharidy se štěpí na monosacharidy (C6H12O6) neboli jednoduché cukry.
JEDNODUCHÉ CUKRY
Existuje pět druhů monosacharidů:
• Glukóza – ze zeleniny; obsahuje 6 uhlíkových vazeb zvaných hexózy
Fruktóza – z ovoce; obsahuje 6 uhlíkových vazeb zvaných hexózy
• Galaktóza – z mléka (pouze kojenci); obsahuje 6 uhlíkových vazeb – hexózy
• Ribóza (UNA) – z ovoce a zeleniny; obsahuje 5 uhlíkových vazeb – pentózy
• Deoxyribóza (DNA) – z ovoce a zeleniny; obsahuje 5 uhlíkových vazeb – pentózy
