Žijme život podle svých snů
Když se životu otevřeme, pak nám nabídne náruč neomezených možností, vůní a cestu plnou květin. Náš život může být krásnou cestou a je jen na nás, jak se vším naložíme.
Je třeba si uvědomit, že život je právě teď a každý přítomný okamžik plyne stejně rychle jako voda, která si plyne svým vlastním směrem. Plynoucí voda se neohlíží a ani se nevrací, je jen tady a teď. I my máme stejnou možnost být tady a teď a nezapomenout být a žít. Právě teď máme možnost být šťastnými a zářícími. Žádné včera již není a zítra bude přesně to, co si vytvoříme právě tady a teď. Vše, co nám do života vstupuje právě teď, se již nebude opakovat, ani kdybychom na bankovním účtu měli miliony. Naším největším bohatstvím je to, že můžeme žít právě teď a žít šťastný život. Proměňme svou vlastní cestu přesně v to, co sami chceme. Máte pocit, že na tu cestu potřebujete mapu a kompas k tomu? Pak sundejte klapky z uší, otevřete oči, sestupte do vlastního nitra a co slyšíte? Ano, mapu i kompas máme uvnitř sebe a ta mapa s kompasem nám radí společně s naším vnitřním hlasem. Život za to skutečně stojí, ten náš i druhých, ale je jen na nás samotných, jak s tím naložíme. A jak skutečně chceme žít.
Mě samotné dlouhou dobu trvalo, než jsem si přiznala, co vlastně chci, kam chci směřovat a raději se podřizovala představám svého okolí a společnosti. Dlouho jsem tak potlačovala samu sebe, ale ve chvíli, kdy jsem byla schopna přiznat sama sobě, kdo jsem, co chci a kam mířím, cítila jsem velkou úlevu.
Sama žiji tak, jak to vyhovuje mě – sem tam se najde někdo, kdo má problém s tím, že jsem šťastná. Nejčastěji to bývají právě ti, kteří nemají zameteno před svým vlastním prahem. Často se setkávám i s tím, že všichni poznáme, když jsme potkali skutečnou lásku nebo když jsme objevili své životní poslání. Přesně to, co nám rozproudí krev v žilách a co v nás budí radost, zájem a nadšení.
V tom, co nás baví, děláme mnohem víc, než bychom skutečně museli. Proč? Protože nás to baví a nemusíme se do té konkrétní činnosti nutit, protože se nám chce a prostě nás to baví. Díky tomu k nám mnohem snáz přichází nápady a nová řešení. Jdeme tak mnohem snáz krok za krokem k cíli a každý z kroků si užíváme.
Součástí té naší cesty jsou i zkoušky a překážky, které k našemu životu patří. Zkoušky a výzvy, které nás potkávají na naší cestě k cíli jsou naší motivací k lepším výkonům a k posouvání se v osobním rozvoji. Ta činnost, která nás baví a máme o ní skutečný zájem, plní nás samotné radostí, novou inspirací a další energií, kterou přetékáme. Roste tak i naše chuť do života a s chutí jdeme dál a můžeme tak snáz inspirovat i druhé.
Všemu, co děláme se věnujme na plno s čistým srdcem a s čistými úmysly. Myslím, že věci snad ani nelze dělat jen tak napůl. Buďme sami sebou – ten pocit, že jsme to my, bez nánosů masek a bez masek přetvářky. Snáz tak dojdeme i k uvědomění, že jdeme tím správným směrem – a jak na to přijdeme? Tak, že jsme skutečně sami sebou, v napojení na sebe samé a svůj střed a snáz tak vnímáme svůj vnitřní hlas a intuici.
Nebojme se jít na plno do všeho, co nás baví a naplňuje nás samotné. Napadlo vás někdy, že i naše práce, která nás živí, může být naším koníčkem? Ano, sama to ve svém životě zažívám – práce, kterou dělám, mě baví a snažím se jí dělat na plno a s láskou. Pravé věci jdou dělat skutečně jen na plno. A snažím se to dělat tady a teď a z chyby se snažím poučit. Vnímám, že přesně to, co se mi nepovede, mne posouvá na mé cestě kupředu.
Sama se snažím být tím, co cítím, že mne skutečně dělá šťastnou. A myslím, že nikdo z nás nemusí přemýšlet o tom, co nás dělá šťastnými – protože to přeci víme. Protože to, co nás nebaví a nenaplňuje, do toho se nám nechce a začneme se vymlouvat na různé věci, proč daná věc nelze. Stačí se však jen rozhoupat, nastartovat sami sebe a udělat ten první krok.
Sama jsem si myslela, že je těžké zjistit, po čem toužím a co vlastně chci. Ale opak je pravdou. Stačí si udělat jen čas, sestoupit k vlastnímu srdci a hned budete znát odpověď.
Je třeba si i uvědomit, že nás nemůže nikdo a nic nutit – to ani nejde. A pokud jsme líní a nechce se nám opustit to, co nefunguje a nejsme tam šťastní, prostě nechceme, pak s naším životem nepohne vůbec nic. Chtít musíme my sami a nestačí o změně pouze mluvit nebo jen přemýšlet. Je třeba se zvednout a vykročit.
Nebojme se připustit si to, kým jsme a naše poslání. Objevme i to, pro co jsme se narodili a jděme za tím. Jděme za tím s naší přirozeností, lehkostí a hravostí. Nenechme se obsadit do role, v které nás chce mít společnost. Byla by to pouze maska přetvářky, kdy bychom tak potlačili sami sebe a tak bychom se na své cestě k cíli nijak neposunuli.
Sama jsem již psala, jakou úlevu jsem pocítila, když jsem si dovolila odhodit všechny masky, přijala jsem samu sebe a tím jsem si i uvědomila, kdo jsem a kam mířím. Přestaňte se také bát a začněte se skutečně věnovat tomu, co naplňuje vás samotné.
Přestaňme si pouze představovat, jaké by to bylo dělat přesně tu práci, která nás baví, naplňuje a umožňuje nám rozvíjet se, věnovat se sami sobě i třeba své rodině a přátelům. Nebo se prostě jen zvednout a jet tam, kde se budete cítit skvěle a dostat se tak blíž k sobě samým.
Je třeba si tak připustit, že přesně to, co nám náš vnitřní hlas a intuice našeptává, přesně tam, kam nás jemnými náznaky směřuje, je pro nás přesně to pravé. Přesně to je ta naše pravá cesta, po které můžeme jít krok za krokem za tím, co je k našemu cíli přesně to potřebné. Není třeba všechno vědět a umět předem. Sama vím, že není třeba čekat na ten moment, kdy budeme dostatečně připraveni. Protože to bychom taky nemuseli vykročit nikdy – vždy se najde nějaký důvod, proč cokoli nejde.
Z každé hlavní cesty vedou i cesty vedlejší, ale pokud z té naší hlavní cesty sejdeme někam bokem, tak to přesně poznáme. Náš vnitřní hlas a srdce nelze oklamat – přesně poznáme, jestli jdeme správně nebo ne. Důležité je naučit se říkat ve správnou chvíli ano i ne. K té naší cestě patří i to, že ne vždy bude vše zalité sluncem. Ale i když nebudeme mít zrovna dobrý den, pořád se vnitřně budeme cítit šťastní, protože jdeme přesně po té správné cestě k cíli.
Postupně nám možná i dojde to, že plno věcí, kterým jsme se věnovali nebo čím jsme se obklopovali, byla jen jedna z dalších masek, kterým jsme potlačovali přesně to, co jsme chtěli. Tím, že odhodíme vše, co na nás společnost nabalila, staneme se sami sebou a začneme se věnovat přesně tomu, co chceme, se budeme cítit mnohem lépe. Náš život se tak stane mnohem jednodušší.
Mnoho lidí tvrdí, jak mají těžký život a jak je vše hrozně těžké. Co je ale těžké? Vše je jen na nás samotných J Jde jen o daný úhel pohledu J Nikdy nejdeme stále rovně, na své cestě životem se zastavujeme, učíme se z chyb. Ale to přeci není důvod k tomu bát se a říkat, že něco nejde J
A co říci závěrem? Odhoďme všechny masky a jděme si za tím, co nás dělá šťastné J
