Autor: Marky Volf
Rok vydání: 2019
Nakladatelství: Jonathan Livingston
Počet stran: 512
„Blíží se konec, protože přichází nový začátek. Až se probudím… ty už tu nebudeš. Ale ani já už nikdy nebudu tou, co jsem bývala.“
Tohle není manuál na přežití, tohle je život
Skutečný příběh o tom, jak je důležité udržet si potřebný odstup a zachovat chladnou hlavu.
Být rozvedenou ženou, matkou dospívajícího syna a zároveň onkologickou pacientkou v cizí zemi není jednoduché. A navíc, řešit vztah se dvěma muži a zvolit lásku, to už stojí velké úsilí.
Autorka v knize popisuje rok svého života, provádí čtenáře temnými zákoutími, kam až ji nemoc dostala a spolu s nemocí řeší i své zamotané milostné vztahy. Ale zároveň dává naději, že i s nelehkou životní situací, jakou je nemoc se lze vyrovnat s nadhledem, odhodláním, humorem. Vždyť stačí jen jedno mávnutí motýlích křídel a všechno může být jinak.
Tobě by se to nelíbilo? Stát se někým jiným, třeba jen na okamžik, na jeden den? Já nevím… nikomu nic nezávidím. Nechtěla bych žít život někoho jiného.
Když jsem byla malá, nakukovala jsem lidem do rozsvícených oken, do otevřených dveří. Nešlo o to zahlédnout špínu nebo přepych. Nešlo mi ani o drby, toužila jsem vědět, jak žijí, chtěla jsem jim krást příběhy, tajemství ukrytá za záclonou. A jak jsem rostla, pochopila jsem, že ten můj příběh je stejně ten nejkrásnější .

I motýli pláčou je pro mne nejlepší knihou tohoto roku, kterou jsem četla. Nepřeháním, nejsem podplacena, nelezu nikomu do .. ehm. Prostě a jednoduše, tento román chytne za srdce každého. Nejen mladou, ale i starou. Klidně i muže.
Samozřejmě k tomuto čtení budou mít nejblíže ženy, které potkalo stejné onemocnění, jako samotnou autorku, ale i my, kteří se pomalu to slovo – rakovina – bojíme vyslovit, jsme a budeme okouzleni, jakou sílu, odvahu a hlavně, jaký život nám autorka předloží na stránkách této knihy.
„V životě nastanou situace, které sami zvládnout nemůžeme. I když bychom sebevíc chtěli. Na samotu si musíme dávat obzvlášť pozor. Je nebezpečná… Je horší než zlozvyky. Umí být tak zákeřná, že nás sežere.“
Ihned od prvních stránek jsem byla vtažena do děje, klidně můžu říct do života hlavní hrdinky a sdílela jsem s ní naprosto všechno. Sem tam se mi u knihy stane, že mi nějaká ta slza ukápne, ale tady to bylo skoro na denním pořádku. Byla jsem duší s autorkou v Itálii, užívala si plachtění, těšila se z přítomnosti Daniela, a Luďovi jsme měla sto chutí nakopat.
I motýli pláčou není jen popis událostí, které nastaly od chvíle, kdy si Marky našla bulku v prsu. Je to popis všech jejich dní a důležitých momentů, které ji změnily život. Je to vyprávění nejen o boji proti zákeřné nemoci, ale také o tom, jaké je to být ženou, samotnou jen se synem, v cizině bez rodiny a lásky.
Hlavní hrdinka je pro mne neskutečně silnou osobností, která ví, co chce od života a proto tvrdě bojuje za to, aby dosáhla všeho, co si vysnila. Líbilo se mi, že i přes to se v některých chvílích jevila jako „slabší“, zvláště, když se viděla s Luďou, který mi teda neskutečně pil krev. Bože, až si tento román přečtete, tak mi dáte za pravdu, že některé situace s Luďou jsou opravdu na přezdržku. 
Jak už jsem včera napsala na své stránce, mnozí autoři, více profláknutí, by se od této autorky mohli klidně učit, jak se píše čtivý, velmi emotivní, ale také humorný román. Žádné zdlouhavé kecání o ničem, aby byl příběh natažen. Určitě je to tím, že v této knize jsou opravdu jen reálné situace, které se staly, jsou to věci, které napsal sám život a určil osud, proto nic není přitažené za vlasy, nikde není cítit, že by se autorka snažila tlačit zbytečně na pilu. Vše plyne naprosto kouzelným, poklidným tempem a v těch správných chvílích jsem jako čtenář cítila, že něco graduje a vystupuju „na poslední schod“. Už dopředu jsem tušila z autorčiných slov, co se bude dít dál a líbilo se mi pozorovat, jak na to hlavní hrdinka reaguje, co podnikne pro to, aby byla šťastná.
„Smrt je tmavý stín, co se vtírá do života.“
Nebudu psát, že román I motýli pláčou, je povinná četba pro všechny ženy, které mají rády skutečné příběhy. Ale rozhodně napíšu, že dávám velké, obrovské doporučení k tomu, aby se tato kniha četla. Vím, z vlastní zkušenosti, že některé ženy to číst nebudou a nechtějí, právě kvůli tomu smutnému, silnému tématu rakoviny prsu, ale na druhou stranu tak nějak apeluji, aby změnily postoj a zkusily to. Věřte mi, že když napíšu, že autorka do tohoto románu dala nejen své smutné myšlenky, ale také svou radost, velkou dávku lásky, víry a naději, tak se nemýlím a po dočtení mnohé čtenářky změní svůj názor.
V dnešní moderní, technologické době, už není rakovina prsu žádné tabu, každý o tom máme nějakou svou vlastní představu. Ale podívat se na tuto situaci očima ženy, která to opravdu zažila a zažívá, která se dennodenně probouzí s pocitem – já mám rakovinu – je opravdu velké poučení. Musím říct, že před autorkou smekám, nejen před jejím stylem psaní, které je nadmíru čtivé, otevřené, ale i vtipné (Viktorie je bezvadná!), ale také před její silou a vůlí bojovat. Před tím, že se nevzdávala, nevzdá a že bude bojovat do té doby, dokud bude dýchat.
Nevím, jak bych se v takové situaci zachovala já, ale pokud by to bylo aspoň z poloviny, jako samotná autorka, byla bych na sebe pyšná!
Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji autorce Marky Volf, a knihu I motýli pláčou si můžete zakoupit u všech dobrých knihkupců nebo napsat přímo autorce na Fb: Marky Volf – autor. nebo www.markyvolf.cz
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan