Všechno se mění, ale základní hodnoty zůstávají. A co vy? Máte už VŠECHNO?
Jednou mi někdo řekl:
Neboj, do všeho dorosteš, až přijde ten správný čas.
Musím potvrdit, opravdu jsou věci, do kterých musíme dorůst, aby se udály.
Většinu toho dospělého života se každý z nás o něco snaží. Vybudovat domov, zajistit si finanční rezervu, mít přátelé, rodinu a tak nějak dokonalý život. Ani já nejsem výjimkou. Vzory si většinou bereme z okolí, rodiny a kolikrát i z amerických filmů, kde se to dokonalostí jen hemží. Kdyby jste se mě někdo zeptal ještě před rokem, jestli se mi to povedlo, okamžitě bych vám odpověděla, že ano. V reálu bych vám ale nebyla schopná popsat, co to vlastně je, co všechno mám. Nevím přesně, kdy se růžové brýle změnily na ty průhledné a začala jsem si uvědomovat, jak to vlastně je. Popravdě, to nebylo ani tak drsné, jak jsem si myslela. S odchodem růžovek, se ze mě začal stávat realista, který si malými douškami užívá života a moc k tomu vlastně nepotřebuje.
Pomohla mi k tomu má slečna, rodina a přátelé, ale ti opravdoví. Došlo mi, že jsem si to své už dávno vybudovala, jen jsem ho chtěla stále něčím vylepšit, ale ono to vlastně nebylo ani zapotřebí.
Co všechno mám a čeho si vážím? Všeho.
Dokázala jsem toho opravdu hodně. Mám krásnou dceru, domov, práci a okolo sebe spousty úžasných lidí. Pomalu si plním své sny a plánuji si další. Už vidím některé pohledy … to ti stačí? Kde je úspěch, kde jsou peníze? Oni tu jsou, ale tím, že jsem dorostla, jsem pochopila, že i ten zbytek mám. Pravdou je, že něčeho více, něčeho méně, ale vše vlastně mám. Je jen na mě, jak s tím naložím a jak budu hospodařit. Hodnoty jsou zvláštní věci a mění se prakticky s každou zásadní životní situací, ale ty základní zůstávají.
Věřím, že když každý sobě dovolíme si přiznat, že je máme, bude nám lépe. Budeme se více usmívat, protože najednou je důvod. Budeme smýšlet úplně jinak, protože si uvědomíme to důležité, které tak často přehlížíme. Začneme si najednou vážit maličkostí, které tvoří celý náš svět a hlavně budeme šťastní.
Dnes už vím, že vše špatné je pro něco dobré a také vím, že se lidé nemění na počkání. Bylo by ale krásné, kdyby naši nejbližší pochopili a začali vše vnímat jako my. Kdyby mohli odhodit svou sobeckost a svá ega. Kdyby si opravdu začali vážit toho, co mají, nemuseli by se mračit a nemuseli by se zaobírat a rozebírat ostatní lidi, protože by měli to výsostní právo, co mám já … byli by šťastní a žili konečně svůj život a ne život druhých.
Dopřejte si i vy luxus, který život nabízí.
Nebojte se odhodit své brýle a dovolte sobě dorůst tak, jak jsem si to dovolila já.
Zdroj foto: Pixabay.com
