Dušičkové období nám připomíná, jak tenká je hranice mezi životem a smrtí, a že smrt patří k našemu životu.
Jana Slavíčková, jednatelka spolku Ze Mě Země, se v rozhovoru rozpovídala o nadcházejícím „K smrti dobrém festivalu“ i celkové koncepci neziskové organizace, která se snaží změnit pohled na smrt a pomoci lidem rozloučit se se svými blízkými.
Jani, o čem je váš projekt?
Jsme nezisková organizace, kterou tvoří společenství podobně smýšlejících lidí. Vnímáme i jiné možností, jak se rozloučit se svými blízkými a jak přistupovat k pohřbům. Působíme na severní Moravě a ve Slezsku. Celkově celosvětově narůstá hnutí, které hledá způsoby a cesty, jak rozloučení s našimi milovanými vrátit intimitu a hlubokou lidskou zkušenost. A také my svou troškou k tomuto procesu přispíváme.
Jak jste se vy sama dostala k takové organizaci? Přeci jen téma smrti není pro mnoho lidí příliš „populární“.
Jsem máma čtyř synů, žijeme střídavě na samotě v Beskydech a v Ostravě. Po mateřské jsem nastoupila do onkologické divize farmaceutické firmy na měla tak příležitost setkávat se a hovořit s lékařskými kapacitami. V onkologii je téma smrti, kvality života či smysluplnosti léčby velmi otevřené. Časem jsem začala toužit dělat práci, která mi dává větší smysl a naplnění.
Rozhodla jsem se odejít a svou energii věnovat vybudování přírodního hřbitova u nás na severní Moravě. Myšlenka přinést více přirozenosti a lidskosti do posledního rozloučení s našimi blízkými ve mně rezonovala od chvíle, kdy ji do České republiky vnesly ženy spolku Ke kořenům, které se tématu přírodního pohřebnictví věnují už 5 let.
Když jsem časem zjistila, že na severní Moravě není nikdo, kdo by se vybudování takového místa aktivně věnoval, dalo to směr mým dalším krokům. Založila jsem spolek Ze Mě Země.
Jakým činnostem se aktuálně věnujete?
Nabízíme alternativy, jak se dá poslední rozloučení pojmout jinak, a pomáháme s přípravou posledního rozloučení. 8. – 9. 11. 2019 se můžete těšit na dvoudenní „K smrti dobrý festival“ o smrti a její přítomnosti v našich životech. Pravidelně organizujeme „K smrti dobré kafe“, kde si můžete přijít svobodně popovídat o všem, co souvisí se smrtí. Hledáme vhodné místo pro vznik přírodního hřbitova, jednáme s úřady, rozvíjíme myšlenku „Haldy vzpomínek“. Nabízíme pomoc umírajícím i pozůstalým. A také všem ostatním, kterým přinášíme svobodný a bezpečný prostor, kde si mohou promluvit o smrti, umírání, doprovázení a vůbec o všem, co je v souvislosti se smrtí napadá.
Co je cílem „K smrti dobrého festivalu“?
Při jednáních s úřady se často setkáváme s dotazy typu: „Co to je ten přírodní hřbitov? A chce to vůbec někdo? Nás se na to lidé neptají… Nikdo to nechtěl jinak…” Tato zkušenost nám ukázala, že podstatnou součástí naší práce je šíření informace, že existují i jiné možnosti, jak se rozloučit se svými blízkými a jak přistupovat k pohřbům. Lidé nemohou chtít něco, o čem nevědí, že existuje a je možné. Proto nyní veškerou energii věnujeme osvětě. Cílem festivalu je tedy osvěta, podpora a vybudování přírodního hřbitova.
V rámci festivalu chceme vytvořit bezpečný otevřený prostor, kde bude možné v čase podušičkovém načerpat ucelené informace a inspiraci, klást otázky, zpomalit a zamyslet se, jak to mám se smrtí já sám/sama. Zastavit se ve svém shonu a pokusit se naslouchat prastarému poselství smrti, která nám šeptá „ŽIJ NAPLNO”!
Na jaké hosty a jaký program se můžeme těšit?
Jako průvodce programem jsme pozvali lidi, kteří se sami dlouhodobě tématem smrti zabývají, ať už je Viliam Poltikovič nebo paní Volavá, máma, co přišla o syna a nyní pracuje pro projekt Dlouhá cesta. Chceme ukázat, kolika různými způsoby je smrt stále přítomna v našem životě a jak s ní zacházíme v naší kultuře. Věříme, že tím, že o smrti budeme mluvit, změní se i celospolečenské nastavení, které smrt tabuizuje a schovává za zdi nemocnic a pečovatelských zařízení.
Těšit se můžete na promítání ukázek z celovečerního filmu Smrt jako brána s komentovaným doprovodem hlavních protagonistů – režiséra Viliama Poltikoviče a průvodce filmem Jaroslavem Duškem. Ten ostatně bude provázet také celým festivalovým programem. Těší mě, že to tento mistr smysluplné improvizace svou účastí festival podpořil.
Každý bod programu je zajímavý, ať už jsou to Rituály s Tamarou Melissou, sdílení zkušeností s provozem prvního přírodního hřbitova v ČR (Les vzpomínek), workshopy (už jsou zaplněné…) nebo koncert Milli Janatkové, která má čerstvě za sebou zkušenost s doprovázením tatínka doma až do smrti. Zrelaxovat po obědě bude možné v Hudebních lázních.
Výtěžek festivalu investujeme do realizace projektu přírodního hřbitova na severní Moravě, intenzivně pracujeme na dvou variantách – Halda vzpomínek a rozšíření hřbitova na Borové o Háj vzpomínek.
Foto: Archiv Jany Slavíčkové
