Super kniha. Přiznám se, že jsem kolem ní několik let chodila, než jsem se rozhodla jí dát šanci. Odrazoval mě název, myslela jsem, že kniha bude o něčem úplně jiném. Ovšem jaké překvapení, přečetla jsem ji za jeden večer. Kniha je psaná vtipným reportážním stylem, několikrát mě rozesmála a dost jsem se u čtení knihy bavila.
I když je většinou o neveselých věcech, způsob, jakým je to podáno je prostě fascinující. Dozvěděla jsem se informace, o kterých jsem neměla tušení-například o stavbě Stalinova pomníku. Zajímavá byla i reportáž o Batovi a likvidační komisi brakové literatury. Komu se stýská po komunismu, měl by si ji povinně přečíst. Souhlasím s tím, že obsahuje spoustu historických informací, o kterých se všeobecně neví a člověk může objevovat a pátrat dál.
Známý polský reportér vytěžil ze svých pobytů v Čechách “výbušnou” knihu o naší zemi. Témata, z nichž některá patří k “neuralgickým” bodům novodobých dějin českého národa a byla u nás zpracována v dlouhé řadě knih, shrnuje autor na několika stránkách a přináší v nich svůj pohled člověka odjinud, pohled neotřelý, nezatížený, který by mohl vést k reflexi opomíjených kapitol naší národní povahy. Kniha vypráví o ikonách českého kolektivního vědomí, fenoménech nedávné české historie (rodina Baťů, Lída Baarová, Jan Procházka, Marta Kubišová, Jaroslava Moserová), ale také o osudech postav, které nebyly zatím hlouběji zpracovány ani samými Čechy (sochař Otakar Švec, který projektoval největšího Stalina na Zemi; Karel Fabián, spisovatel, který po únoru 1948 odmítl svou minulost a orwellovským způsobem vymazal a nahradil sám sebe; neteř Franze Kafky, která nechce hovořit o svém strýci). Kniha byla v roce 2007 oceněna Cenou varšavských knihkupců, autor byl za ni rovněž nominován na nejprestižnější polskou literární Cenu Niké. Knihu doprovázejí fotografie známého fotografa Pavla Štechy. Již vyšlo v německém, maďarském a francouzském překladu.
