Jak jsem našla cestu a srdce v baristice
Už je tomu pár let, kdy jsem zatoužila po změně zaměstnání a kdy jindy než na mateřské dovolené, začne žena maminka přehazovat své hodnoty. Cesta osobního růstu, přesvědčení a mnoho večerů strávených četbou knih, změna životního stylu a společnost lidí, kteří dokážou povzbudit dodat odvahu.
Na té cestě jsme našla věřím dobrou přítelkyni, kamarádku, kolegyni a později i šéfovou. Naučila mě mnoho svému řemeslu a koníčků, a tak začala má cesta poznání kávy.
Ty první zážitky u stánku s kávovarem, ta dřina, vše potřebné zabalit, odvézt na místo určené k prodeji a připravit oku lahodící a úsměvů plný stánek, kde se podává kvalitní čerstvě pražená káva v podobě espressa či cappuccina s lahodnou pěnou, v té době pro mne kouzelný rituál.
Můj úkol byl jasný, podat přinést připravit, dolít vodu a s úsměvem a radostí prodat, byť jen jediný kelímek. Každý zákazník byl výzvou a každý opětovaný úsměv radostí.
Žádný kurz asertivity či osobního rozvoje ani střední škola Vás nepřipraví na ty okamžiky, kdy se snažíte vyhovět jakémukoli přání, urychlit ohřev vody, či bojovat s elektrickou přípojkou, která nezvládá dva či tři přístroje najednou a Vám se tvoří fronty lidí, kteří neholdují trpělivostí.
Ale každý neúspěch plodí úspěch. O to více si dokážete užít okamžik v malé útulné kavárně, kam zavítá první ranní host. Postupem času, jsem se naučila vykouzlit srdce z pěny. Od základního rozdílu zrnka arabiky a robusty, přes namíchané směsi a vaření kávy jiným způsobem k dokonalosti vaření kávy z džezvy, která se stala mojí srdcovkou.
Co ale na této práci, zálibě miluji nejvíc, je komunikace s lidmi. Můžete se naučit vše dokonale připravit, uvařit, odnést, ale způsob podání a komunikace s hostem, je ten nejdůležitější krok na konec. Když si pamatuji přípravu kávy hosta, který k nám zavítá častěji, když poznám jeho rozpoložení, stanou se hosté později i přáteli.
V Plzni v centru města na náměstí, v zapadlém koutku ve dvorku se zahradou, se plní sny, touhy a přání, našla jsem zde mnoho přátel, různých oborů a profesí, spojuje je jedna vášeň. Dobrá kvalitní káva a okamžik klidu a porozumění.
A díky našemu dvorku i svoji životní lásku????
Mistr pražič Goran Jozic a jeho trpělivá škola. Šéf mentor, rádce, učitel a přítel, který vyškolil řadu lidí o způsobu přípravy kávy doma, zasvětil do kouzla latte artt a občas vyprávěl o postupech a způsobu pražení, každému zvědavci, který se mihl kolem. Je dobrou duší svého malého podniku a trpělivým učitelem několika generací studentů hotelových škol. Jeho ochota učit, pomohla nemálo studentům při baristických soutěžích a možnost vykonávat brigádu nejen této malé sympatické kavárně.
Jsem neskonale vděčná a hrdá na své místo za kávovarem i vařičem. Ta vůně linoucí se ze šálku kvalitně proteklého černého moku, ta mírně hořkosladká chuť džezvy ovoněná kardamomem, a nakonec úsměv hosta, který si poslechne příběh o tradiční přípravě jemně namletého zrna v nádobě zvané ibrik.
Dnes jsem doma, kavárna stojí mlčky a tiše a má práce směřuje jiným směrem. Jsem starší, klidnější a učím se stále nové věci. Cesty života jsou nevyzpytatelné, ale děkuji za tuto životní lekci.
Být baristkou, je veliká zodpovědnost, stanete se rádcem, učitelem psychologem, fotografem, historikem, komikem a z půlky času uklízečkou????
V této zvláštní době, mám velké přání: pražírna, kavárna a obchůdek v centru Plzně, který už několik let těší místní i turisty svoji klidnou, útulnou a přátelskou atmosférou, nechť pokračuje ve své tradici. Kdo by rád pocítil kouzlo okamžiku, kde se zastaví čas a tříbí smysli, prosím podpořte tento podnik.
Třeba se Vám zde splní ten Váš sen????
Lenka Baristka a čarodějka, co Vám z džezvy vyvěští:-)
